Jak vlastně můžeme hodnotit kariéru jezdce Formule 1? Podle počtu vítězství nebo podle skutečných výkonů bez ohledu na umístění? Jinými slovy, co třeba takový mimořádný jezdec jakým byl Graham Hill? Graham Hill, jméno mezi řidiči, které dodnes vyvolává na tvářích úsměvné uznání, bezradné pokrčení rameny a obrázek o naplno prožitém životě. Hill dosáhl během své kariéry tolika úspěchů, kolik by si kdokoliv jiný mohl jen přát. I přesto byl bohužel vždy zastíněn svými ještě více brilantními kolegy. Hillovi fanoušci přiznávají, že problém byl částečně v jeho rozdvojené osobnosti. Říkali o něm, že existují dva různí Hillové uvěznění v jednom těle, Jekkyl a Hyde Formule 1.
Graham Hill byl populární legenda, potutelný a zábavný účastník večírků, jakási podivná kombinace osobností sira Henryho Segravea a Errola Flynna. V Monaku dokázal získat ohromujících pět vítězství a po každém ze závodů se účastnil formální prestižní pozávodní večeře pořádané princem Rainierem. V průběhu večera se však po nějakém čase vždy omluvil a zmizel. Podle Tonyho Rudda se následně potuloval po nábřeží jako opilý námořník a potácel se směrem k Tip Top klubu, který byl po cestě z kopce dolů směrem ke kasinu. Prozpěvoval fotbalové a veslařské písně a býval to celkem hlučný večer, který se táhl až do časných ranních hodin. Hillova filozofie byla v tomto ohledu jednoduchá. „Musíte si taky užít trochu zábavy, nebo ne?“, prohlašoval.
Zábavu si Hill dokázal najít opravdu na každém rohu. Jednou to znamenalo opít se v nočním klubu, nasadit si paruku a tancovat kankán. Další svůj kousek předvedl Hill v polovině šedesátých let, kdy se účastnil bujarého večírku pořádaného bývalým jezdcem Cliffem Davisem. Hill během večeře vyskočil na stůl a doslova se vrhnul na striptérku, která tančila na druhém konci místnosti. Později o události sám řekl: „A ona – ta striptérka – byla na opačném a vzdáleném konci místnosti. Musel jsem přeběhnout přes celý stůl, abych se k ní dostal. No, a jak jsem tak půvabně probíhal mezi skleničkami, večeře už byla samozřejmě u konce, jeden ze stolů to naneštěstí nevydržel, zhroutil se na zem a já s ním. Spadnul jsem na jednu ze sklenic na víno. Pohár se rozbil a nožička se mi zaryla do nohy. Zajela mi hned pod koleno. Naštěstí jsem byl tou dobou už jen ve spodkách, jinak bych si býval zničil kalhoty.“ Jakmile ustalo krvácení, vyšel ven s kalhotami přehozenými přes ruku a přivolal si taxi, aby ho odvezlo do nemocnice. Noviny Daily Sketch o tom bez zacházení do špinavých detailů napsaly: „Hill zraněn během oslavy“. Dalším titulkem, který se v novinách objevil, byl: „Automobilové eso si pořezalo nohu“.
Ptáte se, jestli je něco z toho důležité? Koneckonců, Hill nedělal nic jiného, než že si užíval tradičního řádění na večírcích, tak jak to dříve bylo u automobilových závodníků zvykem. Hawthorn by mu takové chování rozhodně schválil. Na druhou stranu tu byly další, nové dimenze sobecké honby za potěšením a také nový rozměr nátlaku médií, které poněkud změnily pohled na podstatu věci. A ať už chceme i osobní vlastnosti a v tomto případě divoký temperament, dokáží popsat samotného jezdce a jeho povahu, která se pak projevuje třeba i na trati.
