Bravura, okázalost a arogance byly charakteristiky Mossova stylu jízdy, které nakonec obměkčily Enza Ferrariho a přiměly ho k bezmocnému obdivu. Roku 1961 řekl Mossovi: „Potřebuji Tě, řekni mi, jaký typ auta chceš a já ho pro Tebe nechám vyrobit. Bude hotové do šesti měsíců. Stačí, když načrtneš svoje nápady na kus papíru. Jestliže budeš jezdit pro mě, v pondělí mi řekneš, co se Ti při nedělní jízdě na voze nelíbilo a do pátku bude upravený, jak jen si budeš přát. Jestli budeš jezdit pro mě, nebude žádný tým, jen ty a záložní jezdec. Jestliže získám Mosse, žádný tým nepotřebuji.“ Toto prohlášení znamenalo od Ferrariho velkou pokoru a odevzdání se, a to nebylo zdaleka všechno.
Ferrari byl připraven přenechat sestrojení vozu Robu Walkerovi, gentlemanskému manažerovi, který byl do té doby zodpovědný za Mossův Lotus. Dokonce přistoupil na to, že vůz bude jezdit ve svých klasických barvách, tmavě modré a bílé. Nikde ani nejmenší známka po červené barvě Ferrari. Tolik to pro Enza Ferrariho znamenalo. Kdyby na světě existovala nějaká spravedlnost, Stirling Moss by byl v šedesátém druhém býval řídil Ferrari a získal titul pro ně.
Vůz 156, který přinesl v šedesátém prvním titul Američanu Philu Hillovi, měl v sobě spoustu života a energie. Kdyby Ferrari dodržel svou část dohody, Moss by bez pochyby býval pomohl vyvinout ještě lepší stroj. Pro Mosse to byla nejlepší a vlastně dokonalá příležitost. Jeho kariéra pilota Formule 1 byla doposud poznamenána výkyvy a podobala se jízdě na horské dráze. Jednou řídil dobrý vůz, ale na podřadné pozici v týmu (když závodil za Mercedes). Podruhé na dobré pozici, ale ve špatném voze (když závodil za Vanwall a Lotus). Vše se konečně mohlo ustálit s přestupem k týmu Ferrari. Ale…
V dubnu roku 1962 Moss naboural a zničil svůj Lotus při mezinárodním závodě Glover Trophy v Goodwoodu. Zničil tak nejen vůz, svou kariéru, sám sebe ale především své zdraví. Následky nehody byly téměř smrtelné. Utrpěl příšerná zranění nohy, paže, hrudníku i hlavy. Do doby, než se stala tato nehoda, bylo jeho osobním motem a názorem jezdit bez bezpečnostních pásů. „Mám rád bezpečnostní pásy v uzavřených autech, ale ze závodního auta chci být vystřelený ven nebo mít alespoň možnost výběru, a to zejména kvůli požáru“, prohlašoval Moss. Tentokrát k požáru vůbec nedošlo. Vůz dopadl jako zmačkaná krabička od cigaret a noviny později napsaly, že když ležel v jeho troskách, požádal někoho, aby vzkázal jeho matce, že je v pořádku a aby neměla obavy. Poté byl bleskově převezen do nemocnice, kde strávil několik týdnů v kómatu. Zotavování bylo dlouhé a neradostné.
Po roce se konečně začal Moss cítit natolik dobře, aby se posadil zpátky za volant. Při řízení se ovšem ukázalo, že to vůbec není ono. Něco tomu jednoduše chybělo. Jako by zmizela ta energie, něco vitálního, to, co ho dříve dokázalo hnát za hranice možností. A tak v roce 1963 oznámil, že končí s jezdeckou kariérou. A jak už bylo jeho zvykem, svou kapitulaci vysvětlil s odkazem na svého hrdinu Fangia. Moss byl dotázán, zda nelituje toho, že ani jednou nevyhrál šampionát mezi jezdci. Místo odpovědi, která by se očekávala – „Ano, samozřejmě“, Moss řekl: „Ani v nejmenším“. A ještě dodal: „Fangio zvítězil pětkrát. Kdybych já vyhrál šestkrát, dělalo by mě to lepším jezdcem, než byl on? Jsem si jistý, že ne, protože lepším jezdcem nejsem. Radši se zapíšu do historie, do historie závodů Formule 1 jako dost dobrý pilot, který nikdy nevyhrál v šampionátu řidičů. Protože podle mého názoru se s Fangiem není možné srovnávat. Byl tím nejlepším jezdcem, který kdy žil.“ Ať už si o tom myslí každý co chce, faktem zůstává to, že i dnes, o několik desetiletí později, co Moss naposledy závodil, je stále označován za jednoho z největších mistrů automobilového sportu všech dob. A díky tomu, že nikdy nevyhrál titul světového šampióna Formule 1, jeho sláva ještě překvapivě stoupla. Sláva vítězům a někdy i poraženým!
Nehledě na to, jak byl Moss moderní, jaké měl prokariérní a obchodní smýšlení v dobách svého rozkvětu a slávy a nehledě na to, kolik lidí během své kariéry pilota dokázal naštvat, nebyl to velký blyštivý titul, který ho charakterizoval. Bylo to jeho řidičské schopnosti a individuální výkony, které mluvily za vše, a naprosto omračující plynulost, se kterou závodil a ještě s jakými vozy. Moss si zapsal šedesát jedna startů v sériích Formule 1, šestnáct vítězství a šestnáct vítězství v kvalifikaci. Za víc než zmínku pak určitě stojí jeho závody v Mile Miglia v roce 1955, Alpine Rally v roce 1953, dvanáctihodinový vytrvalostní závod v Sebring v roce 1957 a bezesporu také tisícikilometrový Nürburgring v letech 1958, 1959 a 1960.
