Dokonce i Italové začali být se situací kolem Ferrari nespokojení. Z části kvůli tomu, jak bylo zacházeno s Fangiem, ale hlavně kvůli míře úmrtnosti jezdců týmu. Nejednalo se „jen“ o smrt oblíbeného Alberta Ascari, ale mezi dalšími byli Eugenio Castelloti a Luigi Musso, oba Fangiovi kolegové. Tragické úmrtí se nevyhnulo ani oblíbenému portugalskému aristokratovi Alfonso de Portago. Ti všichni zemřeli za volantem vozů Ferrari v rozmezí let 1955 a 1958. Všeobecné rozhořčení nebylo dané pouze faktem, že byli mrtví. Nejvíce bolestivá a znepokojující byla viditelná lhostejnost k událostem ze strany Enza Ferrariho. Italský denní tisk “L´Osservatore Romano“ ho nazval moderním Saturnem, který doslova požírá své vlastní potomky. A současně byl viděn jako důkladný a progresivní velitel výrobního průmyslu. Samotný velký vůdce neudělal nic proto, aby tohle veřejné mínění o jeho osobě zvrátil, a o dvě desetiletí později stále stejně chladně vedl svůj tým. „Pokaždé když nějaký z jezdců odejde z týmu, vyškrtneme ho z naší registrační knihy. Když se potom vrátí, je to jako bonus.“, vyjádřil se Ferrari.
V té době se mimo jiné stal ještě výrobcem silničních automobilů, které mu přinesly jednak jméno a jednak jakýsi standard. Silniční vozy značky Ferrari byly toužebným snem pro další dvě generace jak mladíků, tak dospělých mužů. Z původně účelných doplňkových strojů se silniční modely vozů staly hlavním Ferrariho záměrem. Model 250 byl prvním vozem seriové výroby. Pokud se tedy vůbec dá to neskutečně malé množství považovat za sérii. Následovalo nádherné 410 Superamerica z roku 1955. Tyto vozy nabízely požitek z jízdy. Karoserie byla téměř uměleckým dílem v podání muže jménem Pinin Farina. Interiér vozu byl na vysoké úrovni, nechybělo rádio a čalouněné sedačky. Mimořádně elegantní tvary byly doplněné o postranní větrací otvory za předními koly. I Maserati mělo problémy se jim vyrovnat.
Vlastníky těchto vozů byly osobnosti jako Zsa Zsa Gabor, Wiliam Holden, Roger Vadim nebo Roberto Rossellini. Ferrariho sláva začala růst. Byl větší než kdokoliv jiný, kdo by pro něj případně mohl pracovat. A zároveň byl větší než kdokoliv, kdo by proti němu mohl vznést jakoukoliv stížnost či protest. Byl to muž s okouzlujícím šarmem. Závodní vozy Grand Prix byly startovním můstkem pro jeho ohromující silniční modely. Ty teď naopak přinášely finanční zisk a podporu zpět pro závodění.
