Jak už to s těmito věcmi bývá, vytvořila se tím mezera mezi modernisty a tradicionalisty. Staré a bláznivé okruhy byly buď zrušené anebo pečlivě upravené. Žádný Nürburgring Nordschleife, Zandvoort, Watkins Glen nebo Estoril. Dokonce i Hockenheim byl zkrocen. Okruhy Monza a Suzuka byly několikrát převrtávané. Spa a Monako, na opačném konci spektra, svou existencí doposud nahání hrůzu a vztek. Jsou něco jako nepříjemní stárnoucí příbuzní: není možné je ignorovat, ale nejsou úplně těmi, se kterými by mladá generace chtěla trávit svůj čas. To, co teď svět vyžaduje, je spíš něco ve stylu okruhu Sepang v Kuala Lumpur, v Malajsii. Mnozí ho považují za nejlepší okruh na světě. Byl otevřen v roce 1999, náklady na jeho výstavbu se vyšplhaly na sto dvacet miliónů dolarů, je na něm spousta velice vzrušujících zatáček všech druhů a zároveň několik rovinek, na kterých je moderní vůz Formule 1 schopen dosáhnout rychlosti přes 300 kilometrů v hodině. Ze senzačních tribun se vám naskytne úžasný výhled. Některé z tribun mají střechu ve tvaru obráceného slunečníku. Vybavenost je výborná, trať široká a areál dokáže pojmout na sto třicet tisíc platících diváků. Jen dvě malé věci narušují celkovou genialitu Sepangu. Jednou z nich je to, že se trať maličko propadá. To protože byla postavena na bývalém území bažin. A tou druhou je fakt, že byl Hermann Tilke korunován na nestora designu této trati, Yvese Saint Laurenta moderního stadionu a závodiště.
V Německu narozený Tilke, který nabral své zkušenosti na Ӧsterreichringu a Hockenheimu – změnil jejich vzhled a omezil je, podle slov jeho odpůrců, na dezinfikované náhražky toho, co dříve bývaly – postavil svůj svatostánek v Sepangu a většina světa byla mile potěšena. Následovaly Bahrajn, Šanghaji a Istanbul. Tilke dříve závodil na European Touring Car Championship, a tak věděl, co závodění obnáší. „To mi dalo cit a srdce pro motoristický sport.“ Tvrdil, že fanoušci by měli vozy nejen vidět a slyšet, ale také je cítit. Jeho záliba v umístění dlouhé startovní rovinky, která končila prudkým bržděním a nájezdem do zatáčky se nezapřela. Stejně tak ani mišmaš zatáček na zbylé délce trati. Dalším jeho klasickým prvkem byly obrovské únikové plochy kolem trati, tak enormní, že diváci často sledovali vozy z tak velké dálky, až připomínaly autíčka na ovládání. Avšak nejen krása, ale hlavně bezpečnost, ta byla podle Tilkeho vždy na prvním místě.
I při vytváření nových tratí je nutné jít s dobou. Opředený historií a charakterem, velmi Britům vlastní a velmi starý Silverstone, může už jako závodní okruh být otřesným místem pro sledování závodu, i když vybavení a zařízení může být ve zřetelně dobrém stavu. Pokud se někdy dostane Tilkemu do rukou, stane se z něj podobný okruh všem ostatním. Všechny ostatní okruhy, ať už zásluhou Tilkeho nebo ne, si začínaly být navzájem velmi podobné.
