118. Sennova smrt

Začátkem devadesátých let dvacátého století přivykla komunita Formule 1 myšlence, že moderní řidiči Grand Prix neumírají. Nejaktuálnější úmrtí v závodě se týkalo Riccarda Palettiho v roce 1982 na kanadské Grand Prix, ale toto období se považovala za tu „starou dobu“, na kterou se tak trochu už pozapomnělo. Ano, jezdci stále bourali, ale nehody přežívali a riziko smrti se tak začalo považovat za velmi nízké a akceptovatelné. Pak, dva dny před Sennovou smrtí, během tréninku zemřel Roland Ratzenberger, a starý známý strach se opět vyklubal na povrch. Strach, který jak se zdálo, se z nějakého důvodu nejsilněji pojil k samotnému Sennovi. Motoristické zprávy podrobně líčily tajuplný moment, kdy několik řidičů údajně pocítilo potřebu za Sennou přijít a dotknout se jeho paže, nebo mu položit ruku na rameno a nebyli schopni vysvětlit proč. Asociace Jezdců Grand Prix, jejíž činnost byla po několik let pozastavena, byla nyní obnovena se speciálním záměrem věnovat se bezpečnosti. Senna, jako nejstarší řidič, se nabídl, že asociaci povede.

Byl tu den závodu. Všechno, hned od samého počátku, začalo špatně – bouračkou při startu. Na trať vyjel bezpečnostní vůz, zatímco byly odklízeny zbytky trosek, Ayrton Senna, který startoval první, popojížděl po trati s Michaelem Schumacherem na druhé pozici. Bezpečnostní vůz byl po pěti kolech konečně zavolán do boxů. Závod se mohl znovu rozběhnout. Senna vyrazil v touze zanechat Schumachera za sebou a snaze znovu potvrdit své postavení. Podařilo se to. V sedmém kole, když projížděl zatáčkou Tamburello, ztratil Senna kontrolu nad řízením a narazil do betonové zdi rychlostí přes 200 km/h. Utržený závěs předního kola mu prorazil helmu. Na trati se objevily červené vlajky a závod byl zastaven. Lékařský tým v čele se Sidem Watkinsem ho vyprostil z trosek vozu, ale bylo to zbytečné. Senna zemřel, ležící přímo na trati za dozoru televizních kamer. Jednou pronesl větu: „Vždycky, když na to přitlačím, naleznu něco nového, znovu a znovu. Je tu ale jeden protiklad. V tom samém momentě, kdy se stanete nejrychlejším, jste zároveň obrovsky zranitelný. Protože ve zlomku sekundy může být všechno ztraceno. Úplně všechno.“

Závod byl znovu odstartován, Schumacher sklíčeně zvítězil a atmosféru ovládl nový druh tajemství: tajemství té nehody. Byla způsobena technickým selháním? Nerovným povrchem trati? Byly pneumatiky příliš studené po pěti kolech jízdy za bezpečnostním vozem? Nebo to byla chyba řidiče spolu s tou největší možnou smůlou? Nekonečné diskuze a rozebírání studií tohoto úmrtí, které následovaly, činily celou situaci ještě pochmurnější. Objevily se fámy o chybějícím videu a záběrech z nehody a mnoho pozitivních, ovšem neprokazatelných tvrzení, že řízení vozu odešlo těsně před nehodou. Bylo to jako v případě smrti Jamese Deana nebo princezny Diany: bouračka, smrt a nevysvětlená hádanka. Všechno se stalo neoddělitelnou součástí tajemství, které z toho vzniklo a dodnes trvá.