Bohužel pro Mansella, Williams byl stále Williams, a tým stále ještě znamenal více než jezdec. V roce 1992, v Mansellově mistrovském roce, vrazil Williams Nigelovi kudlu do zad. Obešel ho a nahradil Alainem Prostem. A to tím nejkomplikovanějším možným způsobem. Ayrton Senna posloužil jako návnada. V polovině sezóny 92 oznámil, že je připravený jezdit pro Williams za nulovou finanční odměnu – teoreticky „nulovou“, vzhledem k tomu, že Senna mohl velice snadno vyžít s několika miliony od sponzorů, aniž by přišel o své zaběhnuté pohodlí. Krátce po srpnové maďarské Grand Prix, v době kdy Nigel Mansell nejen úspěšně získal titul, ale také se domníval, že s týmem uzavře novou lukrativní smlouvu, konfrontoval Williams Mansella Sennovou nabídkou a požadoval, aby se spokojil s nižším platem. „Jen proto, že je Senna ochotný jezdit zadarmo“, stěžoval si možná s určitým ospravedlněním Mansell, „já, nový světový šampión jsem musel přijmout masivní snížení mé finanční odměny z částky, na které jsme se dohodli v Maďarsku.“ A jako by situace nebyla již tak dost špatná, ukázalo se, že opravdovým cílem nebyl Ayrton Senna, ale Alain Prost, který v polovině svého ročního pracovního volna byl stále ještě hladový po dalším titulu mistra světa. Prost toho byl rozhodně schopný; jeho přemýšlivý styl jízdy, neuvěřitelná pozornost pro detail a náklonnost k anglickým týmům z něj dělaly přirozenou volbu číslo jedna pro Williams. Ve skutečnosti byla smlouva s ním ve vzduchu již od samotného začátku sezóny. Víc než jen to: Prost dokázal přimět Williamse k souhlasu, že nenabídne další místo Sennovi, aby se tak ujistil, že všechno bude tak perfektní, jak to jen bylo možné.
Když se o tom Mansell dozvěděl, vybavily se mu časy, které strávil s Prostem ve Ferrari a prohlásil: „Jsem lepší a odvážnější řidič, než bude kdy on, ať už stráví ve Formuli 1 celý život nebo dalších deset let. On bude spíš něco jako šofér, který si musí být jistý, že jeho vůz za něj udělá všechnu práci.“ Senna byl rovněž pobouřený. Všem bylo jasné, a hlavně Sennovi, že Williams-Renault FW14B je ohromný vůz, a že jeho McLaren už může jen klesat spíš než se zlepšovat. Naléhavě chtěl jezdit za Williams. Když mu Prost tuto pozici ukradl, chytl ho záchvat vzteku. Následně na to argumentoval: „Jestliže se Prost chce vrátit a možná vyhrát další titul, měl by být férový. Způsob, jakým toho chce dosáhnout, není správný, chová se jako zbabělec.“ Senna a férovost, to nikdy nešlo přirozeně dohromady. Ale to nebylo důležité. Protože pokud šlo o něj, jediné, na čem záleželo, bylo, aby seděl v naprosto stejném voze jako Prost. Jedině tak to podle něj mohl být férový souboj. „Musí být připravený utkat se s kýmkoliv, za jakýchkoliv okolností a za naprosto rovnocenných podmínek“, prohlásil Senna hlubokomyslně.
Frank Williams byl v celé záležitosti dost nevyzpytatelný a nepředvídatelný. Byla tušamce, že ve skutečnosti má opravdu zájem o Sennu a Prost je jen šachovou figurkou, kterou udělá ten správný tah, aby Sennu dostal. Stejným dílem také chtěl propustit Mansella, který už stárnul, byl nepříjemný a drahý. Takže Prost byl vhodným řešením, jak se zbavit Mansella a zároveň možným adeptem pro získání titulu, teď když vůz Williams dosahoval vrcholu dokonalosti v podobě FW15C. Podle Petera Windsora: „Podstatné bylo, že Nigel byl namíchnutý tím, že Williams podepsal smlouvu s Prostem. Jediným důvodem, proč by v týmu byl ochotný zůstat, bylo, kdyby bral dvojnásobně tak vysoký plat než měl Prost.“
Ale to nebylo všechno. „Nikdo si nevážil toho, kam se tým dostal od té doby, co jsem se k nim připojil. Na začátku byl vůz příšerný“, protestoval Mansell. „Prost přišel do Williamsu sklízet ovoce, které jsem já a zbytek týmu vypěstoval a vyšlechtil.“ A byl to pravdivý názor. Mansell tvrdě pracoval, aby dovedl k dokonalosti FW15C – neuvěřitelně komplexní a brilantní stroj, pravděpodobně nejsofistikovanější vůz své doby a možná jeden z nejsofistikovanějších vozů vůbec. Byl to právě on, kdo pomohl zprovoznit počítačem řízené aktivní pérování vozu, kontrolu trakce, fly-by-wire systém, poloautomatickou převodovku, telemetrii a bůh ví co ještě. Alain Prost byl z vozu naprosto unešený a označil ho jako „Malý Airbus“. A z části to byl Mansell, komu za tento zázrak na kolech mohl děkovat.
Mansell byl možná jediným řidičem, který se necítil ohrožený Ayrtonem Sennou. Tifosi mu říkával „Lev“. Tradiční britští diváci mu fandili od začátku až do konce, každý centimetr jeho jízdy. Nebojácný, vytrvalý a neskutečně otravný Mansell zůstane navždy jedním z jejich národních hrdinů.
