Rallye Monte Carlo, leden 1973
Celkem 278 závodníků vyrazilo roku 1973 z tak rozličných měst jako Atény, Glasgow, Frankfurt, Oslo, Řím a Varšava na rallye v Monte Carlu. Jen 51 z nich ale zvládlo dojet až do Středomoří po hromadné diskvalifikaci jezdců, která vedla k sestavení barikád protestujícími jezdci a zásahům ozbrojené policie.
Povinná trasa, jíž museli absolvovat všichni soutěžící, toho roku začínala ve francouzském městě Ales a skládala se z 10 etap o vzdálenosti 1674 kilometrů. Den před tím, než měla být povinná jízda započata, nicméně tři z etap zablokoval sníh, mezi nimi i smyčku v Burzet. Tato část byla uzavřena již několik dní před samotnou rallye, a přestože v mezičase nenapadl žádný další sníh, silný vítr bránil tomu, aby se cesta pořádně odklidila. Závodníci o problémech slyšeli od sněhových hlídek, měli tedy za to, že se najde náhradní lokace. Když však nedostali žádné nové informace o přemístění, vydedukovali – a nikoliv bezdůvodně – že se podmínky v Burzet musely zlepšit. Ve skutečnosti byly na místo vyslány sněhové pluhy, aby ve sněhu prorazily cestu, jakmile tak ale učinily, opět ji zavál vítr.
Závodníci už byli tak dost rozladění z toho, že na speciální trase přes Col du Corobin, z Digne do Monte Carla měly být zakázány sněhové hroty na kolech. Stáje společně s výrobci pneumatik proti rozhodnutí okamžitě protestovaly a návrh byl tedy zamítnut. Poklidnou atmosféru rallye to ale dost narušilo.
I přes sníh byla nakonec část Burzet zpřístupněna. Celkem 65 jezdců zde zvládlo prorazit ještě před tím, než bylo sněhem zavaleno i Capri a jakoukoliv cestu skrz tak znemožnilo. Z nevysvětlitelných důvodů ale pořadatelé závodníky stále pouštěli kupředu, v důsledku čehož zde došlo k zácpě rallyovými vozy, které neměly kam jet dál. Aby svou chybu pořadatelé ještě zhoršili, oznámili také to, že nebudou poskytovány žádné časové úlevy. Všech 144 závodníků tak bylo na zmíněném úseku diskvalifikováno nejen proto, že nedokončilo etapu, ale také že překročilo časový limit.
Vyřazené posádky, z nichž některé utratily jmění za cestování po Evropě, aby mohly vůbec soutěžit, zuřily nad nekompromisností pořadatelů a rozhodly se, že nebude-li jim dovoleno dokončit rallye, nedokončí ji ani nikdo další. Zajely tedy do Digne a po cestě do města postavily barikády, jejichž cílem mělo být zpoždění zbývajících soutěžících tak, aby i oni překročili limit. Když se o plánované sabotáži dozvěděli pořadatelé, zalarmovali francouzskou policii, která na místo vyslala četníky s příkazem zastavit všechny kromě závodících posádek. Jakmile však policie dorazila na scénu, na místě stály už i barikády. Demonstranti byli připraveni na boj, v případě nutnosti ale nechali závodníky hledat důmyslné cesty jak barikády obejít. Timo Makinen toho docílil tak, že svůj Escort namířil přímo na barikádu, pak ho na poslední chvíli otočil na strmou vyvýšeninu a rozjel se kolem otrávených stávkových hlídek. Raano Aaltonen zvolil ještě riskantnější zajížďku. Motor svého Datsunu otočil na plné obrátky, vystoupal s ním na val, rozletěl se živým plotem, pak pokračoval přes pole, skočil do příkopu, a z živého plotu se vynořil na druhé straně, na téměř dotykovou vzdálenost od protestujících.
Nálada v některých okamžicích dosahovala velmi nepěkných hodnot. Dvě závodnice naštvané na překážku zpomalující jejich postup se roznítily ještě víc, když na místo dorazili ozbrojení strážci a domáhali se uvolnění barikády, aby si kdosi z místních ve svém Citroënu 2CV mohl zajet nakoupit. Jedna z rozčilených závodnic ovšem průjezdu Citroënu bránila vlastním tělem, dokud ji strážníci nenechali jet hned za ním a dostat se tak z barikády. Četníci hrozili trestem, nakonec ale ustoupili a nechali oba vozy projet.
Když zbytky závodníků zamířily do Monte Carla, Makinenovy naděje rázem zmařila ztráta předního kola… a také pěti minut, během nichž mu montovali náhradní. Sněhové podmínky zvýhodňovaly Alpine-Renaulty, které na povinné trase urazily pořádnou vzdálenost a v závěrečné klasifikaci obsadily pět z prvních šesti míst. Makinenovo zpoždění přihrálo vítězství Alpinu Jeana-Clauda Andrueta a jeho spolujezdce Michela Petita (jedoucího pod pseudonymem Biche). Dokončili 26 sekund před Alpinem Ova Anderssona.
Konec rallye nikterak nezmírnil nesváry a nespokojená zimní sezóna tak pokračovala dál. Jako gesto smíření nabídli organizátoři diskvalifikovaným závodníkům volné vstupy na rallye v Monte Carlo roku 1974. Kvůli energetické krizi se ale závod neuskutečnil. Některé spory jednoduše nelze vyřešit přátelsky.
