Francouzská Grand Prix, Remeš, 5. června 1959
Až na dvě zajížďky do Rouenu byl v padesátých letech domovem francouzské Grand Prix rychlý okruh v Reims, který nikdy rozhodně nebyl pro slabší povahy. Podmínky na něm byly obzvláště náročné roku 1959, kdy teplota dosáhla takových výšek, že se povrch okruhu začal tavit.
Třetí závod sezóny po Monaku a Holandsku vypadal, že by mohl patřit Ferrari Tonyho Brookse, Phila Hilla a Jeana Behry, což se potvrdilo během tréninku, kdy se Brooksovi ve středu podařilo dosáhnout času 2 minuty 19,4 vteřin. Tomu se dokázal přiblížit pouze Stirling Moss v BRM. Brooks s Mossem byli se svými časy tak spokojení, že vynechali čtvrteční trénink, během něhož Jack Brabham a Phil Hill předčili Mosse a získali druhý a třetí nejlepší čas. Pozice zůstaly nezměněny i během pátku a po volné sobotě tak v neděli Brooks, Brabham a Hill nastoupili v první řadě, Moss a Behra ve druhé. V pátek bylo řádné horko, v neděli už to byla přímo pekelná výheň. Během oběda již asfalt pod vlivem extrémních teplot začínal měknout. Jak povrch dráhy ustojí 50 kol závodu, mělo zůstat překvapením.
Závod začal ve 14:00 a Brooks ihned vystartoval do vedení, následovaný Mossem z druhé řady. Když vozy přejely kolem tribuny, Brooks stále vedl před Mossem, Američanem Gregorym v Cooper-Climaxu, Brabhamem a Philem Hillem. Již v serpentině v Thillois silnice tála a lepila se na kola vozů, od kterých do vzduchu létaly kameny a kusy asfaltu. Innes Ireland v Lotusu zajel hned v druhém kole do boxů pro náhradní ochranné brýle. V 8. kole přijel s Lotusem do boxů i Graham Hill, kameny se mu totiž dostaly do chladiče. Na další etapě se zde objevil i Masten Gregory s úpalem a hrozivě pořezaným obličejem.
V 10. kole měl Tony Brooks 4sekundový náskok před Mauricem Trintignantem v Cooperu, další pořadí určoval Brabham, Moss, Phil Hill a miláček diváků Behra, který bojoval i přesto, že jej museli roztláčet na startu. Ve 20. kole se Trintignant zastavil v Thillois. Ačkoliv se mu podařilo vůz roztlačit, tak ho to unavilo, že si musel odpočinout v boxu, odkud pak pokračoval na 12. místě. Behra se v polovině trasy prodral až na čtvrtou pozici, ve 32. kole ale závod opustil kvůli zadřenému motoru.
Všichni závodníci ovšem shodně bojovali se šíleným horkem. Jack Brabham na to vzpomínal: „Seděl jsem za volantem na pokraji zhroucení, a tak jsem rozbil ochranné plexisklo přede mnou, aby se mi dostávalo alespoň trochy čerstvého vzduchu. Každé auto, které mě míjelo, mě ohodilo úlomky cihel a kamenů. Místo brzdami jsem do zatáček brzdil jenom motorem, protože jsem měl nohy tak spálené, že jsem nedokázal pořádně dupnout na brzdový pedál.“
Brabhamovo utrpení se ještě zintenzivnilo, když jej předjel Phil Hill a ve 38. kole i Moss. O pět kol později však Mossovi odešla spojka a když se pak roztočil v serpentině Thillois, po zastavení mu chcípl motor. Jelikož pak nedokázal vůz roztlačit bez cizí pomoci, byl automaticky diskvalifikován. Když se okruh začal definitivně rozpadat, Brooks sebral poslední zbytky sil, zrychlil a nakonec zvítězil nad Philem Hillem i Jackem Brabhamem. Australana museli v cíli z kokpitu vytáhnout. Slavit se dalo jen těžko. Situace v boxech na konci závodu spíše připomínala nemocnici, neboť každý ze závodníků utrpěl rány od létajících kamenů a asfaltu a byl zubožen horkem.
