24 hodin Le Mans, 18. června 1938
V přepestré historii 24hodinového závodu v Le Mans můžeme najít jen pár překvapenějších vítězů než dvojici Eugene Chaboud a Jean Tremoulet. Osm hodin před koncem závodu jejich 3,6litrový Delahaye utrpěl tolik potíží s převodovkou, že s tím mechanici byli připraveni seknout a jít domů. Chaboud ale trval na tom, že budou pokračovat, dokud jim lidské síly a technické možnosti budou stačit. I on si ovšem musel myslet, že vůz pravděpodobně nepojede víc než dalších pár hodin. Přes veškerou nepřízeň osudu však auto jelo dál a s ustupujícími soupeři se v neděli odpoledne dvojice stala hrdiny Francie.
Bylo horké, dusné sobotní odpoledne a blížila se bouřka. V Le Mans se sešlo 42 vozů, přičemž více než polovina závodníků byli Francouzi. V čele francouzského ansámblu se skvěla dvojice 4,5litrových Delahayů, model 145 V12, jeden z nich kočírovaný Reném Dreyfusem a Louisem Chironem, druhý Francem Comottim a Albertem Divem. Značku Delahaye reprezentovalo i pět menších, 3,6litrových modelů. Závodil též 4,5litrový Talbot řízený Luigim Chinettim a Philippem Étancelinem. Z Itálie pak dorazil vůz Alfa Romeo v rukou Francouze Raymonda Sommera a jeho italského spolujezdce Clementa Biondettiho.
Když na dráhu vyrazily i poslední vozy, nastalo dlouhé šestiminutové čekání na to, kdo se jako první zjeví na konci prvního kola. Nakonec to byl Dreyfus, před Comottim a Sommerem. Na konci druhého kola se Sommer posunul na druhou příčku a ovíval se kloboukem, buď na znamení extrémního sebevědomí, nebo extrémního horka. Možná obojího. V dalším kole již vedl.
Závod nyní vyústil v bitvu mezi Sommerem a Dreyfusem, dokud Dreyfusův Delahaye neselhal přehřátím motoru. Comotti a Dreyfus se první hodinu potýkali s rozbitou převodovkou, po další hodině to Dreyfusův vůz vzdal nadobro. Oba zbrusu nové Delahaye tedy dramaticky selhaly. O pět hodin později vypadl kvůli motoru i Talbot Chinettiho a Étancelina. Alfa tak nabyla slušný náskok před Delahayem dua Chaboud a Tremoulet. Monginův Delahaye mezitím stačil vzplanout. Diváci se plameny pokusili uhasit tak, že do motoru naházeli hlínu, což ovšem nadělalo víc škody než užitku – automobil zkrátka nastartovat odmítl.
V polovině závodu zbývalo 23 vozů. Sommer s Biondettim měli náskok celých deset kol před Chaboudem a Tremouletem. Náskok Alfy se brzy protáhl na 13 kol a o vítězství je tak mohly připravit pouze technické potíže.
Závod byl pak po několik hodin poněkud nemastný neslaný, nějaké perličky se ovšem daly najít mimo okruh. The Autocar poznamenal: „Diváky se podařilo rozesmát, když zapisovatel slavnostně usedl na krabici před počítadlem, vyžádal si nejlepší možný výhled a pak neustále usínal, takže se nikdy nedopočítal správného počtu závodících vozů. Taky ztratil tužku. Zapomněl, že ji má ukrytou za uchem.“
Pak došlo v závodě samotném k dramatickým zvratům. Biondetti přivezl vedoucí Alfu do boxů s poškozeným motorem. Podařilo se mu ji opět nastartovat, nadobro pak chcípla o pár kilometrů dále. Vedla po celých 21 hodin a přesto selhala.
Šokující vývoj událostí zanechal cestu otevřenou Chaboudovi a Tremouletovi, kteří předjeli jiný Delaheye, jemuž už od startu propouštěla nádrž. Le Mans roku 1938 byl jednoduše triumfem jednookých mezi slepými.
