24 hodin Le Mans, 17. června 1933
Když roku 1933 Alfa Romeo oznámila posádky pro vytrvalostní závod v Le Mans, způsobilo to mnoho v údivu nadzdvižených obočí. Raymond Sommer a Tazio Nuvolari společně v jednom voze? Ani jeden z nich nebyl nijak nadšený z vidiny být tím druhým. Co si to Alfa proboha vymyslela?
Francouz Sommer předchozího roku zvítězil ve dvojici s Luigim Chinettim. Tehdy ovšem trval na tom, že ze čtyřiadvaceti hodin odřídí dvacet, protože měl nekonečné sebevědomí namísto důvěry v partnera. Chinetti patrně nebyl v pozici se s ním přít, Nuvolari však byl něco zcela jiného. Nikdy by se nestal čímsi pomocníkem. Potenciální střet dvou eg nabyl hrůzostrašných rozměrů.
Jak se ukázalo, Sommer skutečně povýšeně vyžadoval, aby většinu závodu odřídil sám, protože Nuvolari ještě nebyl s Le Mans tolik seznámen. Navíc často boural. Sommer byl přesvědčen, že kdyby Nuvolariho pustil k volantu na více než pár hodin, vůz by to pravděpodobně nepřežil. Ne, jedinou šanci na úspěch pro Sommera představoval lví podíl na řízení. Alespoň pro jednou Nuvolari projevil jisté sebeovládání a zdvořile, ale důrazně, připomněl, že soutěžil v čele Grand Prix, každý světový okruh zná jako své vlastní boty a tak jednoduché uspořádání jako Le Mans mu tedy neučiní sebemenší potíže. Sommer nakonec ustoupil a neochotně svolil k tomu, že si závod rozdělí rovným dílem. Nakonec tato nepravděpodobná úmluva fungovala. Co však skutečně dopomohlo k triumfu této dvojice, byl obyčejný kus žvýkačky.
Sommerova a Nuvolariho Alfa Mille Miglia s krátkým rozvorem soutěžila vedle dalších 29 vozů. Mezi ně patřil například i hlučný 6,8litrový V8 Duesenberg rumunského prince Nicholase. Americký automobil získal popularitu mezi evropským královským majestátem, pro Le Mans se však jevil jako příliš těžkopádný a jeho přílišná spotřeba benzinu nakonec vedla k jeho pádu, když po pouhých dvaadvaceti okruzích vozidlo vypadlo právě pro nepovolené tankování.
Sommer se ve favorizovaném voze chopil řízení jako první a díky dobrému startu byl na konci prvního kola první před Alfami Louise Chirona – Franca Cortese a Chinettiho – Philippe de Gunsburga a anglickou dvojicí Brian Lewis – Tim Rose-Richards. Po 24 kolech si Sommer najel značný náskok, pak musel řízení přenechat Nuvolarimu. Ten navzdory obavám automobil nezničil, a když jej téhož večera předal opět Sommerovi, vedli před Chinettim a de Gunsburgem o více než dvě kola. Vše probíhalo hladce až do jeho zastávky v boxu, kdy mechanici zjistili že z nádrže uniká benzín. Provedly se urychlené opravy, díru v nádrži zakryla žvýkačka, a o 15 minut později se mohl Nuvolari vrátit do závodu jedno kolo za dvojicí Chinetti–de Gunsburg. Takový deficit neznamenal pro harcovníka, jako byl Nuvolari, vůbec nic. V deset hodin nedělního rána – kdy ještě stále závodila víc než polovina jezdců – vedli Nuvolari se Sommerem opět o celé kolo.
Až doteď žvýkačka posloužila na výbornou. Nádrž však opět začala dělat problémy a Sommer musel neplánovaně zastavit. Ukázalo se, že únik paliva nelze uspokojivě zastavit a bude potřeba o dost více průběžných oprav. Nuvolari, coby rychlejší jezdec navrhl, že bude řídit on, aby se ztracený čas minimalizoval. Sommerova reakce není bohužel zdokumentována.
Hodinu před koncem závodu jel Nuvolari sotva dvě minuty před Chinettim, pak jej však zpomalila další ze zastávek a Chinetti se posunul do čela. Zdálo se, že Nuvolariho udatnost a snaha bude ve výsledku zbytečná. V posledním kole se však postavil výzvě a Chinettimu se ocitl opět na dosah. Nuvolari nakonec Chinettiho předjel a zvítězil.
Pro Brity, z nichž závod dokončilo hned třináct jezdců, se stalo útěchou, že obsadili po druhém Chinettim v Alfě hned dalších pět míst. Den však patřil hlavně Nuvolarimu, jenž během závodu posunul rekordy kol celkem devětkrát. Sommer se tak už nejspíš nikdy neopovážil pochybovat o jeho schopnostech.
