Spa-Francorchamps, 29. června 1925
První Grand Prix se v Belgii uskutečnila roku 1925 na 14kilometrovém okruhu ve Spa-Francorchamps. Závod byl původně naplánován na rok 1914, v té době se ovšem na belgické půdě odehrála docela jiná bitva, a tak byl o více než desetiletí posunut. Závod nesl název Evropská Grand Prix, jakožto poklidná a monotónní akce však pro evropský motosport sotva představoval reklamu. Hodným zapamatování se stal vlastně jen z jediného důvodu: coby důkaz neuvěřitelné arogance týmu Alfa Romeo.
Původně se mělo zúčastnit dvanáct vozů, po vyškrtnutí Sunbeamů a Guyotů však zůstaly pouze čtyři Delage proti třem Alfám. Jezdci Delage byli René Thomas, Robert Benoist, Alberto Divo a Paul Torchy, tým Alfy se skládal z Antonia Ascariho, Guiseppa Campariho a hraběte Gastona Brilli-Periho. V sázce toho bylo dost.
Ascari vedl v prvním kole před Camparim, Benoistem, Brilli-Perim, Divem, Torchym a Thomasem, v dalším kole však vypadl kvůli prasklé nádrži. Ve čtvrtém se Torchy zastavil v boxu a krátce nato odstoupil. Zoufalství Delage se ještě prohloubilo, když o tři kola později začal Thomasův vůz hořet. Ve snaze uhasit plameny si Thomas spálil ruku a odstoupil. Po pouhých 80 kilometrech z celkových 805 tedy zbývaly jen čtyři vozy.
V polovině závodu Ascari stále vedl nad Camparim, Divem i Brilli-Perim. Nutno podotknout, že si belgické publikum neužívalo zrovna strhující podívanou, mělo však být mnohem, mnohem hůř. Brilli-Peri brzy odstoupil se zlomeným odpružením a Divo závod opustil po dvou dlouhých zastávkách v boxech. Zbyly tedy dvě Alfy. Kroužily dokola s rozdílem něco přes čtvrt hodinu. Diváky už tak dost zklamal nedostatek francouzské účasti, nyní byli rozladění ještě více kvůli únavnému průběhu, a začali na vozy Alfa bučet a posmívat se jim. Rozčilený manažer Alfy Vittorio Jano se pak v důsledku toho rozhodl vmést italskou nadřazenost všem ještě více do tváře a v jednom z boxů uspořádal okázalý oběd. Za zesilujícího bučení a pískotu k sobě přivolal oba jezdce a společně ležérně obědvali, zatímco jejich mechanici leštili vozy. Diváci nemohli uvěřit vlastním očím.
S plnými žaludky se Ascari a Campari vrátili k závodění, přičemž Ascari nakonec zvítězil s průměrnou rychlostí 120 km/h, včetně obědu v boxech.
Radost Ascariho a Alfy neměla dlouhého trvání. Antonio Ascari zahynul v dalším velkém závodě, francouzské Grand Prix, z níž se poté Alfa odhlásila na znamení respektu. Zvítězila pak sice na výročním World Constructor’s Championship, kde porazila Dusenberg a Bugatti, sezóna byla i přesto úmrtím hvězdného jezdce poskvrněna. Nic nemohlo být vzdálenější onomu poklidnému lázeňskému pikniku.
