Narodil se 16. ledna 1903 jako William Charles Frederick Grover v Montrouge na předměstí Paříže francouzské matce a britskému otci. William od mala mluvil oběma jazyky. V jedenácti letech se stěhoval za příbuznými do Anglie, kde strávil válečné roky. Po válce otec přestěhoval rodinu do Monte Carla. V patnácti letech dostal motorku značky Indian a učil se řídit Rolls-Royce přítele své sestry. Byl mechanicky nadaný, rychlost se okamžitě stala jeho vášní a brzy začal vyhrávat motocyklové závody – o svém věku však musel lhát a startoval pod jménem W. Williams, aby se to matka nedozvěděla. To se mu dařilo i přesto, že vyhrával stále více závodů.
Postupně ho začaly zajímat i automobily, v roce 1925 si za prize money pořídil Hispano-Suiza H6 a celý rok s ním objížděj nejrůznější závody, startoval např. v Monte Carlo Rally. H6 ale bylo příliš robustní a proti lehčím Delagům, zejména šampiona Roberta Benoista, to s ním měl těžké. Dělal si zálusk na slavnou Bugatti T35, kterou skutečně v následujícím roce získal. Dodnes se neví, kde na ni vzal peníze.
První vítězství získal v závodě do vrchu Mont des Mules, kde však ironicky startoval ještě s H6. Dařilo se mu ale i s T35, se kterou dojel druhý v Grand Prix v Provence a pro sezonu 1927 si vysloužil místo v Sunbeamu. Ta se však nepodařila a tým brzy z finančních důvodů ze závodění odešel. Williamovi se však na podzim konečně podařilo přesvědčit Ettore Bugattiho, aby mu nabídl místo ve svém týmu a stal se alespoň rezervním jezdcem. Startoval v prvním ročníku britské Velké ceny v Brooklands, kde však ztratil na vítěze Roberta Benoista celých dvacet kol.
V roce 1928 ale jeho kariéra nabrala jiné obrátky. Vyhrál Velkou cenu Francie v Montlhéry, o rok později triumf zopakovat, tentokrát v Le Mans a navíc zvítězil v prvním ročníku Velké ceny Monaka. Přestože startoval až z páté pozice, v závodě se svou T35 dominoval a o více než minutu porazil Georgese Bouriana. Jasný favorit Rudolf Caracciola s Mercedesem se musel spokojit se třetím místem.
V roce 1929 se William oženil s Yvonne Aubicq, kterou poznal před několika lety v Paříži, když pracoval jako řidič pro irského umělce Sira Williama Orphena. V té době byla Orphenovou milenkou, ale dostali od něj požehnání a velký dům s Rolls-Roycem k tomu.
Další úspěchy za volantem Grover-Williams přidal v roce 1931, vyhrál Velkou cenu Belgie ve Spa a La Baule Grand Prix, kde dokázal výhru v následujících dvou letech zopakovat. Ke konci roku 1936 se rozhodl ukončit kariéru. Vedle domu v Paříži vlastnil také vilu na francouzské riviéře a užíval si peněz a poklidného života, vše ale překazil příchod války o tři roky později. Po jejím vypuknutí se vrátil do Anglie a nastoupil do armády. Nejprve byl řidičem, ale později se stal členem oddělení pro zvláštní operace SOE a po výcviku byl na konci května 1942 poslán zpět do Paříže – v té době pravděpodobně nejnebezpečnějšího místa pro tajné agenty, kde měl vytvořit novou síť odboje.
Brzy se k němu připojili bývalí soupeři a přátelé Robert Benoist a Jean Pierre Wimille. Jejich hlavním cílem bylo naverbovat, vytrénovat a vybavit tajnou armádu před plánovanou spojeneckou invazí do Francie. Z Anglie jim byly posílány zbraně, které před rozdělováním schovávali v Robertově bytě na kraji Paříže. V červnu 1943 však byli zrazeni a do bytu vtrhly jednotky SS. Informace Němce dovedly k Williamovi a ten byl po zadržení vyslýchán a brutálně mučen. Následně byl poslán do koncentračního tábora Sachsenhausen, kde byl několik týdnů před koncem války pravděpodobně popraven. Jeho smrt ale nikdy nebyla objasněna a mnozí věřili, že konec války přežil a zbytek svého života strávil v utajení.
