Narodil se 17. července 1901 v Jerago con Corago v severní Itálii a v šestnácti se stal mechanikem Alfy Romeo. Po nástupu fašismu v zemi se přesunul do Paříže, kde nejprve pracoval jako obchodní zástupce pro Alfu a později založil vlastní servis závodních aut. Brzy se rozhodl zkusit to za volantem sám a startoval v různých menších závodech. V roce 1932 se Chinetti poprvé zúčastnil závodu v Le Mans a s Alfou Romeo 8C LM z toho hned bylo vítězství. Je však třeba dodat, že odřídil jen čtyři hodiny závodu, zbylých dvacet strávil za volantem francouzský kolega Raymond Sommer.
O rok později to Chinetti zkoušel znovu, tentokrát s Philippem de Gunsburgem a nestačili jen na dvojici Sommer-Nuvolari, kteří je o výhru připravili jen o necelých deset sekund. Luigi následně získal první místo ve čtyřiadvacetihodinovce na Spa, kde s veteránem Louisem Chironem řídili Alfu 8C LM.
V Le Mans patřil Chinetti v první polovině 30. let vždy mezi favority a potvrdil to v roce 1934, kdy ve slavném závodě získal své druhé vítězství. Partnerem mu byl Philippe Etancelin a vítězným vozem byla opět Alfa 8C.
V Evropě mezitím stále nabírala na síle německá Třetí říše a Luigi se uchýlil do USA. V roce 1940 přijel do Indianapolis v roli mechanika a staral se o dvě Maserati 8CTF, se kterými startovali Francouzi René Dreyfus a René Le Brégue. S auty bylo spoustu problémů a Chinetti musel odvést kus práce, aby se do cíle podíval alespoň Le Brégue na desátém místě.
Ital zůstal po dobu trvání války v USA a pracoval pro dovozce vozů, krajana Alfreda Moma. V roce 1946 se stal americkým občanem. Brzy poté se Chinetti vydal do Itálie, kde se domluvil s Enzem Ferrarim na dovozu jeho aut do USA a usídlil se v Greenwichi v Connecticutu. Začal se naplno věnovat byznysu, ale našel si čas i na závody. V roce 1948 vyhrál se skotským Lordem Selsdonem a jeho Ferrari 166 12 hodin v Paříži a tato dvojice startovala i v prvním poválečném ročníku závodu v Le Mans, kde si také dojela pro první místo. Chinetti se stal prvním člověkem, který na okruhu Sarthe vyhrál třikrát. Nutno dodat, že tentokrát si to nepochybně zasloužil, když bez půl hodiny odřídil celý závod. Brzy poté putovalo na Luigiho konto další maratónské vítězství – s Jeanem Lucasem vyhráli za volantem podobného Ferrari 166 MM 24 hodin na Spa a o rok později stejný tým ovládl 12 hodin v Paříži.
Čtyřiadvacetihodinové závody ale Chinettimu nestačily a v roce 1951 se zúčastnil Carrera Panamericana. Klání, které se táhlo 3400 km, trvalo pět dní a bylo považováno za nejnebezpečnější závod na světě. Ferrari poslal své dvě 212 Inter Vignales a s jedním z nich dvojice Chinetti-Taruffi závod vyhrála.
Luigi stále pracoval na prodeji Ferrariho aut po Spojených státech a v roce 1958 založil North American Racing Team. Tým byl velmi úspěšný a maranellská auta získávala stále větší uznání. NART během let startoval ve více než dvou stovkách závodů a sbíral prvenství i v těch nejprestižnějších závodech. Tím největším vítězstvím je pravděpodobně triumf dvojice Rindt-Gregory v Le Mans v roce 1965, kde na jejich 250 LM byly krátké i sedmilitrové Fordy GT40. V týmu NART Luigi působil až do roku 1982.
Prodeji aut se věnoval až do své smrti v roce 1994.
