Jacques se narodil 9. dubna 1971 v Quebecu, ale vyrůstal s rodiči v Monaku. Dva roky po smrti otce, v roce 1984, začal závodit v motokárách. Šlo mu to skvěle a strýc ho přihlásil do závodnické školy v Quebecu, kde o něm prohlásili, že je to nejlepší žák, který se tam kdy objevil. Stále mu však bylo jen sedmnáct let a v Kanadě ani Itálii nemohl získat řidičský průkaz: obstaral si ho tedy v Andoře.
Stále sedmnáctiletý Jacques pak startoval v Alfa Cupu, kde se objevili i jezdci F1, a dojel desátý. Mezi lety 1989-91 závodil v italské Formuli 3 a o rok později se objevil v F3 v Japonsku, kde dokázal vyhrát tři závody. Následovala Trois Riviéres Formule Atlantic a North American Toyota Atlantic Championship, kde po pěti vítězstvích získal celkové třetí místo.
Další Jacquesovy kroky směřovaly do Indy Car a v týmu Forsythe-Green se zapsal do povědomí lidí druhým místem v Indianapolis 500 a vítězným závodem na Elkhart Lake. Celkově skončil šestý a získal cenu pro nováčka roku.
V příští sezoně už jeho hvězda zářila naplno. Vyhrál čtyři závody série, mezi nimi Indy 500 a stal se šampionem CART. V Indianapolis dokonce dostal dvě kola penalizaci, ale dokázal zvítězit o dvě vteřiny před Christianem Fittipaldim. Těmito skvělými výkony si zajistil šanci ve Formuli 1, konkrétně ve Williamsu.
Začal neuvěřitelně: hned v první VC sezony v Austrálii získal s FW18-Renault pole position a v závodě dojel druhý za týmovým kolegou Damonem Hillem. Jacques dlouho neotálel ani se svou první výhrou. Ta přišla ve čtvrtém závodě v Německu na Nürburgringu, kde před sebe nepustil ani Michaela Schumachera. V nastoleném tempu Kanaďan pokračoval dál a do konce roku posbíral další tří vítězství v Británii, Maďarsku a Portugalsku. Celkem získal jedenáct umístění na pódiu a v konečném pořadí nestačil jen na Hilla. Bylo z toho tedy druhé místo – na nováčka nevídaný výsledek.
Na konci roku Damon Hill z Williamsu odešel a Jacques se stal jedničkou. Od prvních závodů bojoval o první příčky a největším soupeřem mu byl Michael Schumacher s Ferrari. Villeneuve stál desetkrát na pole position a dokázal vyhrát sedm závodů. Skvěle si však vedl i Schumacher a před posledním závodem sezony v Jerezu byl o bod před Villeneuvem. Němec vedl a Jacques se ho 22 kol před cílem pokusil předjet po vnitřním okraji zatáčky Dry Sac, Schumacher však najel do boku jeho Williamsu. Pro něj to znamenalo konec, ale Villeneuve pokračoval a dojel si pro třetí místo, kterým si zajistil mistrovský titul. Schumacher byl nakonec za svůj manévr diskvalifikován z celé sezony.
Na obhajobu v roce 1998 si ale Jacques musel nechat zajít chuť, Williamsy byly slabé a znatelně pomalejší než Ferrari a McLareny a dvě třetí místa stačila jen na celkové páté.
V roce 1999 Villeneuve jezdil v týmu BAR, ale sezona byla jedním velkým zklamáním. Prvních jedenáct závodů nedokončil a nepřipsal si ani bod. V Belgii měl navíc nehodu, ale naštěstí se mu nic nestalo. Příští rok tým získal motory od Hondy a vypadalo to lépe, ale na lepší, než celkové sedmé místo to nebylo a Jacques ani jednou nebyl mezi první trojicí.
V prvním závodě následující sezony v Austrálii trefil zadek Williamsu Ralfa Schumachera a ulomené kolo z jeho auta zabilo traťového komisaře. Ani výsledky nebyly dobré a Villeneuve získal jen dvě třetí místa. To druhé v Německu bylo jeho posledním umístěním na pódiu v kariéře. V BAR-Honda strávil ještě další dvě neúspěšné sezony, v roce 2004 jel tři závody za Renault a rok 2005 byl další špatnou sezonou. Poslední Jacquesovou velkou cenou v F1 byl závod v Německu v roce 2006.
Villeneuve je i amatérským muzikantem a v roce 2007 dokonce vydal desku s názvem Private Paradise. Je opravdu příšerná.
