Svůj první závod jel v létě roku 1923 blízko Baden-Badenu a hned dokázal vyhrát svou třídu. Poté začal pravidelně jezdit závody do vrchu a brzy přitáhl pozornost Austro-Daimleru, který Stuckovi nabídl start s jedním z jejich aut v následujících čtyřech závodech. V případě úspěchu mohl získat místo v týmu. V prvním závodě jeho auto začalo hořet, ve druhém se s jiným převrátil a zlomil si nohu. Do třetího vůbec nestartoval po tom, co přetočil motor a ten to nevydržel. Zbývala mu tedy poslední šance, kterou však dokázal využít a závod vyhrál.
Stal se tedy jezdcem Austro-Daimleru a v roce 1927 vyhrál hned devět závodů. V roce 1929 pro tým vyhrál mistrovství Německa, Rakouska, Švýcarska, Itálie, Francie a Maďarska, vysloužil si dokonce přezdívku “Král kopců“. Tým však zanedlouho od závodění ustoupil a Hans byl bez práce.
S Hitlerem se seznámil již o šest let dříve prostřednictvím svého přítele Juliuse Schrecka, který mu nyní navrhl další setkání se svým šéfem. Stuck potřeboval kvalitní auto, Hitler ho vyslechl a slíbil mu, že se o to po nástupu k moci postará. Považoval to za hotovou věc, ale pro Hanse byl jen jedním z mnoha politiků. Stuck potřeboval auto rychleji. Pomohl mu korunní princ Wilhelm, který mu v Mercedesu zařídil jeden z jeho SSKL, se kterým Hans jezdil následující tři roky. Svou první Velkou cenu vyhrál v roce 1931 v Lembergu v Polsku. V témže roce ovládl dalších šest závodů do vrchu a stal se německým mistrem.
V lednu 1933 se Hitler stal kancléřem a prostřednictvím závodních aut chtěl světu předvést technologickou vyspělost země. Pro tento účel byl zvolen Mercedes, ale Ferdinand Porsche společně se Stuckem dokázali Hitlera přesvědčit, aby podpořil také nově vznikající Auto Union.
Nový P-Wagen měl premiéru na okruhu Avus u Berlína. Vše vypadalo skvěle, Stuck závod bezpečně vedl, pak ho však vyřadily problémy se spojkou. Později ale dokázal vyhrát závod nejdůležitější: Velkou cenu Německa, když na Nürburgringu po boji dokázal porazit Mercedes Rudolfa Caraccioly. Touto výhrou získal obrovskou slávu a stal se novým německým idolem.
Do konce roku pokračoval ve skvělých výkonech a zvítězil v dalších Velkých Cenách ve Švýcarsku a Československu. Dařilo se mu i v závodech do vrchu – získal další německý i evropský titul.
Stuck získával dobré výsledky i v následující sezoně, ve které však kraloval Rudolf Caracciola, který mu dovolil získat jediné vítězství v Itálii. V roce 1936 to s Hansovým působením u týmu vypadalo hůř, když ho dokázal zastínit nový kolega Bernd Rosemeyer. Nepodařilo se mu vyhrát jedinou Velkou cenu, ačkoli získal druhé místo na Nürburgringu a opět se stal mistrem Německa v závodech do vrchu. Vše nakonec dopadlo Stuckovým vyhazovem na konci roku 1937.
Tým rozhodnutí odůvodnil poklesem výkonnosti, ale o výsledky nešlo. Hansova žena Paula byla obviněna z židovské příslušnosti když se na zdech továrny ve Zwickau i po celém Německu se začaly objevovat nenávistné nápisy. Celou záležitost začala vyšetřovat SS a případ se přes Himlera dostal až k Hitlerovi, který podpořil Hanse i jeho ženu. Stuck získal zpět místo v Auto Union. Vrátil se na červencovou VC Německa a za vítězným Richardem Seamanem a Caracciolou si dojel pro třetí místo. Po pěti vyhraných závodech do vrchu na jeho konto putovaly další tituly německého i evropského šampiona.
Po válce Stuck získal Rakouské občanství a závodil ve Formuli 2, ale příliš se mu nedařilo. Ještě ve svých 60 letech však dokázal za volantem BMW přidat poslední německý titul v závodech do vrchu. Na svém konci Stuckova kariéra čítala pět vyhraných Velkých cen a neuvěřitelných sedmnáct titulů v závodech do vrchu.
Král Hor zemřel 9. února 1978 ve věku 77 let v Grainau. Úspěšnou závodní kariéru prožil také jeho syn Hans Joachim Stuck a v rodinné tradici pokračují i vnuci Johannes a Ferdinand.
