Narodil se 13. srpna 1887 v New Yorku bohatým rodičům a měl se vydat v jejich stopách v oblasti obchodu, ale jeho pozornost přitahovalo automobilové závodění, v té době relativně nový sport. V osmnácti letech naboural Oldsmobile své matky, ale jeho zájem neutichl. Vybojoval si práci mechanika Fiatu při závodech v Daytoně a zúčastnil se tam vedlejšího amatérského závodu, který s půjčeným Fiatem dokázal vyhrát. Davidova matka byla již předtím zděšena, že by syn mohl závodit a dokonce organizátorům hrozila žalobou v případě, že ho pustí na start, což se samozřejmě stalo, a Bruce-Brown dokonce překonal rychlostní rekord Williama Vanderbilta.
V roce 1908 si pořídil silný Benz a vyhrál s ním závod do vrchu Shingle Hillblimb. O rok později si připsal několik výher v amatérských závodech a v Dewar Trophy dokázal porazit i Ralpha De Palmu, který o něm prohlásil, že je to jeden z nejlepších řidičů, kteří kdy seděli za volantem.
Na startu listopadové American Grand Prize v Savannah v Georgii se v roce 1911 sešla absolutní špička. Startovní listině vládlo šest aut z Evropy: Fiaty Felice Nazzara, Raplha de Palmy a Louise Wagnera, na druhé straně Benzy Victora Hémeryho, Willie Haupta a Davida Bruce-Browna. Vedle nich se závodu účastnilo devět domácích vozů, ale proti podstatně silnějším soupeřům se jim mnoho šancí nedávalo, což se také potvrdilo.
Před 60 000 diváky to byla bitva zejména Hémeryho proti Fiatům, ale Bruce-Brown se postupně dostával dopředu, až se finiš závodu stal soubojem dvou Benzů. Američan dorazil do cíle jako první, ale vzhledem k tomu, že se startovalo ve třicetisekundových intervalech, si musel na výsledek chvíli počkat. Francouzský veterán se přihnal do cíle a všichni čekali na oficiální čas. Ten nakonec po šesti hodinách závodu vyzněl o pouhých 1.42 vteřin ve prospěch Davida.
V roce 1911 v barvách Fiatu startoval v premiérovém ročníku Indianapolis 500, kde podal další fantastický výkon. Startoval až z pětadvacáté pozice, aby se po třinácti kolech dostal do vedení. To se mu udržet nepodařilo, po problémech s motorem klesl na třetí pozici, ale i ta znamenala skvělý výsledek a uznání pro mladého amatéra. Později toho roku David startoval ve Vanderbilt Cupu, ale nedojel. O tři dny později se zraky všech opět upíraly do Savannah na Velkou cenu, kde Bruce-Brown startoval s bizarním 14 litrovým Fiatem S74. Ve vedení strávil celkem 20 z 24 kol, ale musel se neustále bránit útokům krajanů De Palmy a Ralpha Mulforda. To se mu však podařilo a dojel si pro své druhé vítězství v řadě.
V roce 1912 se vydal do Evropy a na konci července startoval za Fiat společně s De Palmou a Wagnerem ve Velké ceně v Dieppe ve Francii. Závod se jel dva dny a jeho celková délka čítala 1600 km. Po prvním dni si David v čele závodu držel dvouminutový náskok, druhý den však trefil zatoulaného psa a u svého Fiatu si prorazil nádrž. Podařilo se mu ji opravit a vrátit se do závodu, ale jen po dotankování dalšího paliva, což bylo proti pravidlům. Dojel na třetím místě, ale po závodě byl diskvalifikován. Nejrychlejší čas kola pro něj nebyl útěchou. Byl z toho zdrcený a ihned vyzval vítěze Georgese Boillota k podobnému závodu v USA.
David byl stále jen amatér, ale dokázal se vyrovnat těm nejlepším světovým jezdcům. Tato pohádka však skončila o pouhé tři měsíce později. David se 1. října 1912 zabil při tréninku na americkou Velkou cenu v Milwaukee. Jedna z pneumatik jeho Fiatu praskla, auto se převrátilo a skončilo v příkopu. S Bruce-Brownem v autě seděl jeho mechanik Antonio Scudelari a oba dva po převozu do nemocnice podlehli svým zraněním.
Automobilový svět, zejména ten americký, byl odchodem tohoto pozoruhodného člověka šokován a legendární Louis Wagner prohlásil, že to byl nejlepší jezdec, kterého kdy viděl. David byl pohřben v Green Woodu v Brooklynu.
