Narodil se 13. dubna 1931 v Port Jefferson ve státě New York. V Danových šestnácti letech se však rodina přestěhovala do Kalifornie. Právě tady v devatenácti postavil vlastní auto, ze kterého dokázal dostat 230 km/h. Předtím, než na začátku 50. let začala jeho služba v armádě, ještě závodil s dragstery a sportovními auty.
Po návratu do USA dostal v roce 1957 šanci zkrotit těžko zvladatelné 4.9 litrové Ferrari, se kterým měli problémy i ti nejlepší a dokázal s ním v Riverside dojet na druhém místě. Zaujal tím nejen Luigi Chinettiho, který mu v následujícím roce domluvil start v Le Mans s továrním 250TR. Gurney auto vytáhl na páté místo, ale kolega Bruce Kessler se s ním poté připletl do nehody. Tento výkon Danovi zajistil testování u Ferrari, které se povedlo a mohl začít svou kariéru v F1.
V sezoně 1959 sice v F1 startoval jen ve čtyřech závodech, za volantem Ferrari Dino 246 ale stihl dojet druhý v Německu a třetí v Portugalsku. S 250 TR navíc dokázal společně s Chuckem Daighem, Philem Hillem a Olivierem Gendebienem vyhrát 12 hodin na Sebringu. Styl Ferrari však Gurneymu neseděl a pro další sezonu se rozhodl odejít k BRM, s jejichž P48 však nedojel v šesti ze sedmi závodů. Na konci sezony tedy pznovu podepsal smlouvu s Ferrari, kde vytvořil dvojici s Jo Bonnierem. Připsal si tři druhá místa plus další solidní výsledky a na konci sezony se dělil o třetí místo se Stirlingem Mossem.
V roce 1962 přišla v barvách Porsche první výhra, když Gurney s 804 zvítězil ve Francii. Třetí místo v Německu pak znamenalo páté místo v konečném pořadí. Porsche po sezoně kvůli finančním problémům ze seriálu odešlo a Dan se tak stal prvním jezdcem, kterého k sobě do týmu najal Jack Brabham.
První vítězství tým Brabham Racing Organization získal Gurneyho zásluhou v roce 1964 ve Francii, kde Američan řídil BT7-Climax a pro další prvenství si dojel v posledním závodě sezony v Mexiku. V následující sezoně si tým žádné vítězství nepřipsal, ačkoli Gurney byl jedním z mála jezdců, kteří byli silnou konkurencí pro skvělé Lotusy Jima Clarka a Grahama Hilla. Stál na podiu pětkrát.
Dan se začal věnoval vlastním projektům a s Carolem Shelbym v roce 1965 založili All-American Racers. Nejprve se zaměřili na Indy 500, ale Gurney toužil po úspěchu v F1. Dohodl se s britskou firmou Westlake na motorech a nazval tento projekt Anglo American Racers. Nové třílitry však pro sezonu 1966 připraveny nebyly a tým použil starší Climaxy, které ale žádný slušný výsledek nepřinesly. Pro příští sezonu už ale byl připraven nový Eagle AAR 104-Westlake. První tři mistrovské závody s ním sice Gurney nedojel, ale příští závod v Belgii byl jeho a vyhrál před Jackie Stewartem a Chrisem Amonem. Týden před tímto závodem navíc vyhrál s Fordem GT40 24 Le Mans, když se dal dohromady se svým velkým rivalem AJ Foytem. Právě tady Gurney založil tradici se šampaňským, které začal spontánně stříkat kolem sebe.
Sezona v F1 ale moc dobře nepokračovala, s autem byly problémy. V Německu Dan vedl o 47 sekund, ale do cíle se nedostal. Do konce roku zvládl dojet třetí v Kanadě, ale vedle výhry v Belgii to byl jediný dokončený závod sezony. Tým měl problémy s penězi a sezona 1968 byla plná špatných výsledků. Ukázalo, se že vést týmy v Indy Car a F1 zároveň je problém, Gurney AAD stáhl a přidal se k McLarenu. V sezoně 1970 nastoupil jen ke třem závodům. Po smrti Jima Clarka a Bruce McLarena ztratil o závodění zájem a vrátil se do USA.
Gurney se mezi roky 1962-70 devětkrát zúčastnil Indianapolis 500 a nejlepšími výsledky pro něj byla druhá místa v roce 1968 a 69 a třetí místo o rok později. Výborně se mu dařilo v NASCAR, kde ze šestnácti startů pětkrát zvítězil. Po jeho návratu do USA v roce 1970 si All-American Racers připsal celkem 78 výher, včetně Indy 500, 24 hodin Daytona, 12 hodin na Sebringu a k tomu osm vítězných šampionátů. Tým později vytvořil úspěšnou kombinaci s Toyotou, která trvala do roku 1999 a Gurneyho auta např. v letech 1992-93 vyhrála v sérii IMSA GTP sedmnáct závodů v řadě. V roce 1990 byl také uveden do International Motorsport Hall of Fame.
