Psal se rok 1927 a Birovi bylo 13 let, když byl z rodného Siamu (dnešní Thajsko) poslán do Anglie, aby získat vzděnání na Etonu a v Cambridge. Táhlo ho to ale za volant a ve svých 21 letech se vrhnul do automobilových závodů. O finance se staral jeho bohatý bratranec Chula a společně začali v roce 1935 v několika lokálních závodech.
V následujícím roce založili White Mouse Stable se základnou v Hammersmithu v Londýně, koupili dva ERA B Type a nalákali vedoucího mechanika z továrny, aby pro ně pracoval. Bira, který nikdy předtím nezávodil, se začal prosazovat takřka okamžitě. V dubnu 1936 dokázal vyhrát v Monaku závod Coup Prince Rainier, který byl považován za nejdůležitější světový závod pro malá auta. Poradil si dokonce s uznávanými hvězdami jako Raymond Mays a Luigi Villoresi. S Chulou později koupili 2.9 litrové Maserati 8CM, ve kterém pozoruhodný siamský princ dojel šestý na Doningtonu a následně zvítězil s jedním z ERA B Type v Albi.
Jeho talent nezůstal dlouho utajen a Princ dostal nabídku od BMW řídit jejich auto v Tourist Trophy. S autem ale byly problémy, Bira zůstal stát na roštu a celé pole vyrazilo bez něj. Přesto ohromil, když se mu nakonec podařilo odstartovat a dojet na sedmém místě, zatímco třikrát překonal rekord kola Tazia Nuvolariho. Na konci roku tenhle nováček získal British Racing Driver’s Club Gold Star.
V roce 1937 vzal Bira svůj B Type na Isle of Man na závod RAC International Light Car Race, toho roku vrcholnou akci pro auta do 1500cc. Stál zde kromě jiného proti továrním vozům ERA, ale nakonec sám v dešti dokázal zvítězit a nechal Raymonda Mayse a Pata Fairfielda za sebou. Dva dny po svých 23. narozeninách Bira vyhrál závod v Crystal Palace v Londýně a pak dvanáctihodinový závod sportovních aut na Doningtonu s Delahayem. Tyto úspěchy mu zajistily druhou Zlatou hvězdu.
V roce 1938 byla na obzoru válka, takže se princové rozhodli zúčastnit méně závodů a koupili rychlejší ERA C Type. Sezóna začala dobře, když Bira získal dvě druhá místa v Brooklands a následně přidal další výhry v Crystal Palace a opět v Brooklands, kde si poradil např. i s Maserati Luigi Villoresiho a Toulem Graffenrieda.
Toho času už měl Bira za sebou spoustu úspěchů a rozhodl se převzít místo v továrním týmu ERA po Patu Fairfieldovi poté, co měl tento populární Jihoafričan nehodu v závodě 24 hodin Le Mans a na následky zranění zemřel.
Brzy poté vyhrál siamský princ závod v Corku a mířil za rekordní třetí Zlatou hvězdou. Držel si solidní náskok před Arthurem Dobsonem, ale najednou se vše začalo hroutit. V Bremgartenu ve Švýcarsku musel odstoupit. Také vedl od začátku závod JCC 200 Mile v Brooklands, ale klesl v pořadí po zpackané zastávce v boxech. To ale ještě nebylo vše. Během závodu Dunlop 50th Jubilee v Brooklands měl Princ nehodu a musel být převezen do nemocnice s poraněním hlavy. Nakonec se mu ale podařilo situaci zvrátit. Po druhém místě v Crystal Palace přidal výhru v Siam Trophy v Brooklands, pořádané Princem Chulou a třetí Zlatá hvězda byla jeho.
Se sezónou 1939 na dohled přestal tým ERA existovat z důvodu nedostatku financí a Bira se rozhodl omezit svůj program na dvanáct závodů. Dařilo se mu. Získal JCC International Trophy v Brooklands, Sydenham Trophy v Crystal Palace a Nuffield Trophy na Donningtonu, což bylo jeho poslední vítězství před propuknutím války.
Po válce Bira řídil Maserati 4CLT/48 a získal uznání za druhé místo ve Velké ceně Francie v roce 1949 a třetí v Itálii v Monze. Na začátku 50. let to zkoušel v týmech HWM, OSCA, Simca-Gordini a Connaught A-Lea Francis, ale raději si pořídil Maserati A6GCS a jezdil sám za sebe.
V roce 1954 s ním vyhrál Grand Prix de Frontiéres v Belgii. S Maserati 250F dojel šestý v Belgii, čtvrtý ve Francii a v roce 1955 zvítězil na Novém Zélandu v Ardmone, kde porazil skvělá Ferrari 500 a mimo jiné také mladíka jménem Jack Brabham. Poté Bira ukončil kariéru a odjel do Thajska.
Bira byl mužem mnoha talentů – kromě jiného byl také vynikajícím sochařem, jehož práce byla vystavena v některých z předních světových galerií. Poctu složil Patu Fairfieldovi, kterému vytvořil památník, jenž byl odhalen na okruhu v Silverstone. Angažoval se také ve sportovním dění v Thajsku a střídavě se věnoval kariéře obchodníka.
Princ Bira byl právě na jedné ze svých pravidelných obchodních cest do Londýna, když dostal infarkt, zkolaboval a zemřel na nástupišti stanice metra Baron Court 23. prosince 1985. Bylo mu 71 let.
