Nejvýrazněji se do historie zapsal jako vítěz závodu Targa Florio z roku 1919 a takový výsledek se mu již nikdy zopakovat nepodařilo. To však neznamená, že by mladší z Boillotů nevynikal svými schopnostmi. Naopak. Ale podobně, jako třeba v případě Johna Surteese, měl málokdy k dispozici konkurenceschopné auto.
Narodil se 8. srpna 1891 ve Valentigney. Jeho rozjíždějící se kariéru mu však přerušila stejně jako všem ostatním jezdcům válka. Na začátku roku 1919 se vydal do Indianapolis, kde startoval s pět let starým 2.5 litrovým Peugeotem L25. Původně s ním měl závodit již v roce 1914 v Coupe de l’Auto v Auvergne, ale to po začátku války vzalo za své. La Belle Hélene, jak byl Peugeot po jedné z operet Jacquese Offenbacha pojmenován, za války vozil vysoké důstojníky a později důležité členy vedení firmy.
Nyní měl najeto již téměř 200 000 km a Boillotovi se nedávaly v konkurenci mnohem silnějších aut téměř žádné šance. Po kvalifikaci to vypadalo podle předpokladů, když zajel třetí nejhorší čas z celého pole a patřila mu 31. pozice. V polovině závodu se však pohyboval na sedmém místě a po 160 z celkových 200 kol se dostal dokonce na třetí místo. Do cíle se ale nedostal, pět kol před koncem praskla jedna z pneumatik a to znamenalo konec. Za tento skvělý výkon však žádné uznání nezískal, pozornost byla zaměřena jen na vítězné vozy.
V prvním poválečném ročníku Targa Florio startovalo jednadvacet posádek, ale po tom, co Vincenzo Florio začal shánět jezdce až v květnu, se závod jel netypicky až v listopadu. Na Sicílii dva dny před závodem silně pršelo a podle toho vypadala trať – hliněné cesty v horách Madonie se proměnily v podstatě v bažinu a nepomohla tomu ani silná bouře v den závodu. André startoval opět s La Belle Hélene a proti němu stál nejen René Thomas se dvakrát tak silným Ballotem, ale také tři šestilitrové Alfy, dva osmilitrové vozy Itala a další. Mezi největší hvězdy vedle Thomase patřili např. Antonio Ascari a Giuseppe Campari.
André věděl, že od začátku do konce musí jet naplno a riskovat, a této taktiky se držel. Podmínky byly otřesné a během prvního kola končilo mimo trať jedno auto za druhým. Boillot se svým Peugeotem dokonce šestkrát, ale postupně se dostával dopředu a doháněl vedoucího Thomase. Na konci třetího okruhu už závod vedl s náskokem osmi minut před Thomasovým Ballotem.
Podmínky se lepšily a André věděl, že to bude výhoda pro silnější auta. Rozhodl se zariskovat a před posledním kolem nazul hladké pneumatiky. Jel neustále nahraně, a když nikde Thomase neviděl, myslel si, že soupeř dokázal využít lepších podmínek a je daleko předním. Netušil však, že to René v jedné ze zatáček přehnal, skončil mimo trať a dál nepokračoval.
Vyčerpaný Boillot byl už nadohled cíle v Cerdě, ale na moment ztratil koncentraci a dostal smyk. Auto narazilo do hlavní tribuny jen pár metrů od cílové čáry a on i jeho mechanik skončili v blátě. Nic se jim však nestalo, diváci jim pomalu pomohli zpět do auta. André zařadil zpátečku a po osmi hodinách za volantem projel pozadu cílem na prvním místě. Nakonec se ještě vrátil na místo předchozí komplikace a projel cílem popředu, aby se vyhnul případným diskuzím. Pak padl vyčerpáním.
V roce 1920 byl André jedním ze čtyř jezdců Peugeotu na startu Indianapolis 500, ale vše dopadlo tak, jak se jezdci obávali. Tým předtím ztratil skvělého švýcarského designéra Ernesta Henryho, který odešel k Ballotu a bylo to znát. Ani jeden z nových třílitrových Peugeotů nedojel a výhru získal Ralph de Palma s Ballotem 8C3L. O rok později André v Indianě řídil Sunbeam a kvalifikoval se na třetím místě. V závodě však auto nevydrželo a on nedojel. O dva měsíce později společně s René Thomasem řídil ve Velké ceně Francie Talbot-Darracqs, ale ani tohle auto nedokázalo útočit na přední pozice – dojeli jako pátí.
Andrého kariéra trvala do roku 1932. Během zbývajících jedenácti let dosáhl ještě několika výrazných úspěchů. V letech 1922 a 1925 vyhrál v barvách Peugeotu Coppa Florio, v roce 1926 24 hodin Spa-Francochamps s Louisem Rigalem a o rok později Coupe de la Commision Sportive v Montlhéry. V roce 1932 překonal 24 hodinový rekord třídy F na okruhu Miramas, když s Peugeotem 301C ujel 2650 km.
André měl později nehodu při tréninku na závod do vrchu v La Charte, dostal smyk, narazil s autem do stromu a o týden později, 5. června 1932, svým zraněním podlehl.
