Grand Prix USA, Sebring, 12. prosince 1959
Posledním závodem sezóny Formule 1 v roce 1959 byla Velká cena Spojených států konaná v Sebringu na Floridě. Poprvé se tak závod kryl se Světovým šampionátem. Tři závodníci měli šanci na titul – Jack Brabham, Stirling Moss rovněž v Cooper-Climaxu a Tony Brooks ve Ferrari. S pěti nejlepšími nasčítanými finiši z předchozích devíti závodů vedl Brabham o šest bodů nad Mossem a osm nad Brooksem, obměna pořadí by se uskutečnila v případě, že by se Moss stal šampionem po zajetí nejrychlejšího kole (s tím, že by Brabham neskončil jako druhý), Brooks by musel závod vyhrát.
Během kvalifikace byl Brabham nespokojený se svým vozem, rozhodl si jej tedy vyměnit s kolegou z týmu, 22letým Novozélanďanem Brucem McLarenem. I jeho vůz ale potřeboval úpravy, a tak Brabham společně se svými mechaniky zůstal před závodem vzhůru až do jedné hodiny ráno. Důležité bylo samozřejmě i pořadí startu. Zde svérázný Američan Harry Schell udělal favoritům čáru přes rozpočet, když ve svém průměrném Cooperu kolo odjel za sotva uvěřitelně rychlý čas. Zlé jazyky tvrdily, že jel zkratkou. Čas 3 minuty 5,2 sekundy (třetí nejrychlejší, těsně před Brooksem) byl na něj a jeho vůz až příliš dobrý a tým Ferrari, který chtěl pochopitelně v první trojici Brookse, ihned protestoval. Po dlouhé hádce Schell svou vydobytou pozici vedle Mosse a Brabhama obhájil a Brooks byl tedy odsouzen k tomu vyjet až v řadě druhé.
Závod se jel na 42 kol (350 kilometrů). Brabham odstartoval jako první, o pozici ho rázem připravil Moss. Již v prvním kole Wolfgang von Trips sestřelil Ferrari svého kolegy Brookse a oba museli zastavit. To nebyl zrovna začátek, který by si tým Ferrari vysnil, a když se Brooks po preventivní prohlídce vrátil na závodiště, jel jako slabý patnáctý. Kdyby začal už v první řadě, útoku von Tripse z řady třetí by se samozřejmě ubránil. Na spekulace ale v té chvíli nebyl zrovna čas.
V pátém kole Moss svůj náskok zvýšil o deset sekund, v dalším jej ale nemile překvapila porouchaná převodovka. Nebylo to poprvé ani naposledy, co Mosse obvinili z ničení vozů kvůli příliš agresivním startům. Ještě důležitější ale bylo, že byl nyní v podstatě vyřazen z boje o titul. Brabhamovi a McLarenovi se v závodě dařilo dobře. Ve 24. kole zbývalo v závodě pouhých sedm vozů. Brooks jel úplně na hraně, aby dohnal ztracený čas, deficit se ovšem ukázal jako příliš velký, bojoval tedy přes minutu za hlavní dvojící, na pátém místě. Vypadalo to, že má Brabham vítězství v kapse, a i kdyby se snad Brooks o něco pokoušel, stále ho kryl McLaren.
V posledním kole dělilo od sebe první tři jezdce, Brabhama, McLarena a Maurice Trintignanta v Copperu, méně než pět sekund. Kilometr a půl před cílem náhle Brabhamovi vynechal motor, protože mu docházelo palivo. McLaren v sounáležitosti zpomalil, Brabham mu ale pokynul, aby pokračoval, v obavách, že by Brooks přece jen mohl dosáhnout na nepravděpodobné vítězství. McLaren pochopil a odjel. Brabhamův vůz se plazil po trase a před sebou měl ještě půl kilometru, když zastavil úplně. Brabham vystoupil, sundal si helmu a brýle a začal vůz tlačit. „Proč musí být cílová rovinka vždycky do kopce?” lamentoval.
Když McLaren s Trintingnantem dorazili do cíle, dav zbystřil netušíc, co se stalo s Brabhamem. Všechny oči se upřely na trať. V dálce spatřili shrbenou postavu v modré kombinéze, jak dopředu strká svůj vůz. Brooks kolem něj prosvištěl, aby se chopil třetího místa, a Brabham se mravenčími krůčky blížil k cíli, kde jej povzbuzoval mávající kostkovanou vlajkou. Policisté na motocyklech zklidňovali vzrušený dav připravený podat Australanovi pomocnou ruku, což by patrně přispělo k jeho diskvalifikaci. Jak Brabham sám poznamenal: „Bylo to nejspíš poprvé, kdy světového šampiona do cíle doprovázely také motocykly.” Po pěti minutách tlačení se konečně dostal přes cílovou čáru a zhroutil se k zemi vyčerpáním… Ale s vědomím, že ve Světovém šampionátu zvítězil o čtyři body.
