Tour de France automobile, 16. července 1899
Povzbuzen úspěchy, Francouzský automobilový klub započal přípravy na další závod. Tentokrát mělo jít o nejdelší klání v dosavadní historii motorismu: devítidenní okružní jízdu Francií s tratí čítající celkem 2290 kilometrů. Plán byl následující:
Den první: z Paříže do Nancy (289 kilometrů).
Den druhý: z Nancy do Aix-les-Bains (440 kilometrů).
Den třetí: odpočinek.
Den čtvrtý: z Aix-les-Bains do Vichy (383 kilometrů).
Den pátý: odpočinek.
Den šestý: z Vichy do Péringeux (299 kilometrů).
Den sedmý: z Péringeux do Nantes (337 kilometrů).
Den osmý: z Nantes do Cabourgu (347 kilometrů).
Den devátý: z Cabourgu do Paříže (191 kilometrů).
Akce, kterou sponzoroval list Le Matin, přilákala 48 závodníků – 19 vozů, 25 motocyklů a 4 voituretty. Favority bylo francouzské trio Fernand Charron, René de Knyff a Léonce Girardot, jejichž Panhardy se umístily na prvním, druhém a třetím místě v závodu z Paříže do Bordeaux dva měsíce zpět.
Start se uskutečnil nedělního rána na nevelkém kopci kousek od pařížského předměstí Champigny. Jediným nepřítomným byl Panhard řízený Comtem Berthier de Savigny, který se cestou na start pokoušel vyhnout chodci v centru Paříže, přičemž najel na chodník a srazil pouliční lampu. Zatímco řidič ze srážky vyšel nezraněn, vůz byl bohužel nenávratně zničen. Jako první závodník vyrazil na cestu Charron v osm hodin ráno, po něm o třicet vteřin později následoval Girardot. Zbytek jezdců odstartoval v podobných intervalech, a jako poslední vyjel vůz Valée řízený Flashem, což byl pseudonym doktora E. Lewhesse. Toto vozidlo mělo budit dojem, a přesně tak se i stalo, byť trochu jinak, než majitel zamýšlel. Nebyl totiž schopen zdolat ani první kopec. Na vrchol se mu nakonec podařilo dorazit jen díky výpomoci mechaniků. Jako kdyby tento potupný začátek nebyl pro nebohého doktora dostačující, zakrátko mu navíc ještě praskla také pneumatika. A protože ve voze neměl náhradní, musel si pro ni dojet taxislužbou zpátky do Paříže. Není překvapením, že se poté raději rozhodl odstoupit.
Závodní trasa byla plná nebezpečí. Několik závodníků skončilo v příkopech ve snaze vyhnout se divákům či povozům, neustálým nebezpečím byli i všudypřítomní psi, pronásledující jezdce v každé vesnici. Cesta byla rovněž zaneřáděná zátarasy, které ničily kola a přivedly několik dalších jezdců ke kapitulaci. Další překážka se vyskytla na konci prvního dne při příjezdu do Nancy, když soutěžící zjistili, že jejich vozy nejsou uzpůsobeny pro výjezd strmého kopce, a byli tedy nuceni hledat alternativní cesty, jak se do města dostat. De Knyff byl po prvním úseku v čele, Charron se však vypracoval cestou z Aix-les-Bains. Oblíbenec Girardot utrpěl jisté nesnáze, když se mu zlomilo kolo, důvtipně si jej však vypůjčil z vozíku farmáře. Jestli jej však vůbec kdy majiteli vrátil, to už známo není. Zničené kolo uvrhlo do příkopu i jezdce Camille Jenatzyho. Po nehodě sice mohl v závodu pokračovat, ztratil však příliš mnoho cenného času.
Na počátku čtvrtého dne ztratil de Knyff 30 minut opravami odpružení, ještě více času mu ale ubylo při šlechetném činu, když pomohl jednomu z motocyklistů Williamsovi, jenž spadl ze svého stroje. Zraněného jezdce de Knyff dopravil do St Etienne, kde se ten ovšem stačil probrat a odmítl další de Knyffovu pomoc, která by ho mohla stát celý závod. Je pozoruhodné, že i tak de Knyff zvládl zpomalení dohnat a na sklonku pátého dne znovu vedl o celé minuty před Charronem. Mnohem méně štěstí měl pan Degrais, jehož motorová tříkolka dostala smyk poté, co se mezi přední kolo a blatník dostalo kuře…
Po druhém odpočinkovém dni, celkově dne šestého, stále závodilo 30 soutěžících. Charronova menší, ale zdlouhavá nehoda umožnila de Knyffovi náskok pětatřicet minut v Péringeux. Tou dobou se již počet účastníků zúžil na 23. De Knyff zůstal na čele závodu i v Nantes a jeho vítězství bylo zpečetěno na dalším úseku do Cabourgu, kde se Charronovi poblíž Le Mans rozbila převodovka a jeho vůz nebyl schopen jet vpřed. Charron se přesto rozhodl nedat se bez boje, vůz otočil a jel celých 40 kilometrů do Alençonu pozpátku. Vidina couvání až do Paříže však byla přeci jen znepokojivá, a tak nakonec po vší snaze odstoupil.
De Knyff již zbytek trasy absolvoval bez potíží a vyhrál zasloužených 240 franků s pětihodinovým náskokem před Girardotem. Pro třetí místo si dojel Comte Gaston de Chasseloup-Laubat v Panhardu. De Knyffova průměrná rychlost byla 48 kilometrů za hodinu a závod dokončilo 20 jezdců – deset automobilů, osm motocyklů a dvě voituretty.
