Williamson jel teprve svůj druhý závod ve Formuli 1, když se svým Marchem v osmém kole – pravděpodobně kvůli prasklé pneumatice – naboural, auto se převrátilo a zastavilo se až o nějakých 300 metrů dál. To už bylo celé v plamenech. Purley zastavil svůj March 713G a běžel Williamsonovi na pomoc. Viděl, že Roger je naživu, a později vypověděl, že ho slyšel z plamenů křičet o pomoc, ale sám ho z vraku dostat nedokázal. Nikdo z pořadatelů ani diváků kolem nespolupracoval. Zoufalému Purleymu se nepodařilo dostat oheň pod kontrolu ani s pomocí jediného hasicího přístroje, který byl v dosahu, a pomoc nepřišla ani od žádného z projíždějících jezdců, kteří si mysleli, že se snaží uhasit vlastní auto a nic se mu nestalo. Jelikož závod nebyl zastaven a pokračovalo se pod žlutou vlajkou, nedostali se na trať ani hasiči. Ti přijeli až po osmi minutách, ale Williamson mezitím uhořel. David za svoji odvahu získal George Cross, nejvyšší britské civilní vyznamenání.
Narodil se 26. ledna 1945 v Bognor Regis na jižním pobřeží Anglie a od mládí se zajímal o létání. Ve svých sedmnácti letech se dokonce stal nejmladším držitelem soukromé licence. Davidův otec byl majitelem značky Lec, největšího britského výrobce lednic, a nabídl synovi, aby létal pro firmu. Mladý letec po tom nejprve nijak netoužil, ale později pro firmu létal po Evropě a Africe.
Nevydrželo mu to ale dlouho. Po hádce s otcem krátce pracoval jako stavební dělník a po tom, co byl vybrán na vojenskou akademii v Sandhurstu, se přidal ke královské gardě. David měl obrovské štěstí, když při službě v Jemenu jako jediný ze sedmi vojáků přežil najetí jejich obrněného auta na minu. Poté prošel tréninkem a stal se výsadkářem. Podruhé těsně unikl smrti, když se mu neotevřel padák. Purley se však dokázal dostat na vršek padáku kolegy pod sebou a doplachtil tak až k bezpečnému přistání.
Automobilovým závodům se začal věnovat v roce 1968 a jezdil se svým AC Cobra. Později si pořídil Brabham BT28 a zvítězil s ním v Grand Prix des Frontiers v Belgii, kde se mu podařilo vyhrát i v následujících dvou letech.
David to krátce zkoušel v F2 a v roce 1973 se přesunul do týmu March v F1, který byl sponzorován otcovou firmou. V sezoně se mu nedařilo, jeho nejlepším výsledkem bylo deváté místo v Itálii. 29. července navíc přišel nešťastný závod v Holandsku. Po sezoně neměl na další závody nějaký čas žaludek, ale s Chevronem B30 vyhrál v roce 1975 závod v F3000 v Outlon Parku a o rok později mistrovství Shellsport Group 8.
V F1 to David zkoušel ještě v sezoně 1977, tentokrát se svým vlastním týmem Lec Refrigeration Racing. Málem přišel o život, když se mu při kvalifikaci v Silverstone zasekl plyn a v rychlosti přes 160km/h narazil do bariéry. Auto zastavilo v podstatě na dvou metrech a trvalo více než hodinu, než Purleyho dostali z vraku ven a mohl být převezen do nemocnice. Výsledkem nehody byly zlomené obě nohy a na třech místech zlomená pánev. Brit si prošel sérií operací, ale v roce 1979 se dokázal vrátit, když se svým autem Lec CRP1 startoval v Aurora British Formula 1 a dojel čtvrtý. Brzy poté ukončil kariéru.
David Purley zemřel 2. července 1985 ve věku 40 let, když mělo jeho letadlo poruchu a zřítilo se do kanálu La Manche.
