Prvních pět závodů jezdil s Theodorem TR1 a hned ve druhém na sebe výrazně upozornil v BRDC International Trophy v Silverstone, která se sice do mistrovství nepočítala, ale Rosberg tady dokázal v silném dešti porazit všechny soupeře a skvělou jízdou zvítězit. Zbytek sezony byl ale mizerný, buď ze závodu odstoupil, nebo se nedokázal kvalifikovat.
Další tři závody to Fin zkoušel u týmu ATS, ale s jejich HS1 si připsal pouze pár zanedbatelných umístění. Nejlepší mistrovský výsledek, kterého za celou sezonu dosáhl, bylo desáté místo v Německu, kde řídil Wolf WR3. Ale ani s novým WR4 se mu nedařilo a pro poslední dva závody sezony se vrátil k ATS. Jeden z nich nedokončil, ve druhém nebyl klasifikovaný.
V příští sezoně to Keke zkoušel opět s Wolfem, ale nebyl z toho ani jeden bod. V roce 1980 ovšem dokázal získat bronzovou pozici v Argentině a páté místo v Itálii, kde řídil Fittipaldi F7. Ve Fittipaldiho týmu Rosberg působil i další sezonu, ale nepřipsal si žádné dobré umístění. Nejen to, pětkrát se nedokázal kvalifikovat a šestkrát nedojel.
Pro někoho bylo možná překvapením, když po téhle nelichotivé šňůře dostal na konci sezony šanci u Williamsu, kde se uvolnilo místo po Alanu Jonesovi, mistru světa z roku 1980. Možná to bylo právě autem a v britském týmu se Keke konečně dostal ke konkurenceschopnému stroji. Rosberg v průběhu roku svým agresivním stylem soustavně přidával body a posouval se tabulkou vzhůru. Chvíli to dokonce vypadalo, že by mohl získat titul bez jediného vítězství. To nakonec přišlo v Dijonu, a když přidal další body pátým místem v Las Vegas, byl z toho světový titul, na který by si před pár lety vsadil asi jen blázen.
V roce 1983 spousta týmů přešla na turbomotory, ale Williamsu to trvalo déle, takže měl Rosberg ještě více práce. Fantastický výkon předvedl v Monaku, kde jako jeden z mála zariskoval a pro začátek závodu zvolil na mokrou trať hladké pneumatiky. Vyšlo mu to dokonale, na rychle schnoucí trati si poradil i s největšími favority Nelsonem Piquetem a Alainem Prostem a dojel si pro vítězství. Na konci sezony z toho ale bylo jen páté místo.
V roce 1984 jasně vládly McLareny s motory od Porsche, zatímco Williams se trochu pral s novou kombinací Williams-Honda, ale Rosberg si připsal alespoň jednu výhru v USA. Tým udělal v sezoně spoustu práce a příští rok začala spolupráce s Hondou vypadat mnohem lépe. V Silverstone získal Keke pole position a jeho průměrná rychlost 258km/h zde byla rekordem pro příštích 16 let. Sedm ze šestnácti závodů sezony sice nedokončil, ale připsal si výhry v USA a Austrálii a celkové získal třetí místo.
V roce 1986 se přesunul k McLarenu, nebylo to ale vůbec šťastné rozhodnutí. Auta Williamsu byla ještě lepší, než v předchozí sezoně a dvojka Mansell-Piquet vyhrála devět závodů. Rosberg získal jen 22 bodů a skončil až šestý. Fin se po sezoně rozhodl ukončit kariéru.
Rosberg později založil svůj vlastní tým a vedl ho v několika německých sériích, v roce 2006 tým působil v DTM. Také například pomohl v kariéře Mika Häkkinenovi. V roce 2013 se Keke se synem Nikem jediným otcem a synem, kteří dokázali vyhrát Velkou cenu Monaka. Nico se stal šampionem v sezoně 2016 a ihned poté ukončil kariéru ve Formuli 1.
