V sedmnácti letech už byl skandinávským motokárovým šampionem. V roce 1987 se Mika přesunul ke sportovním autům a dokázal vyhrát finské, švédské i skandinávské mistrovství. Příští rok vyhrál evropskou sérii GM-Lotus a jeho další kroky vedly do F3, kde v roce 1990 vyhrál britské mistrovství.
Nebylo překvapením, že Fin v roce 1991 nakráčel rovnou do Formule 1. Začínal u Lotusu a hned ve svém třetím závodě v San Marinu předvedl něco fantastického, když se z 25. místa na startu dokázal prokousat až na pátou pozici. V roce 1993 Mika získal místo v McLarenu, pro který už předtím testoval. Hned ve své první kvalifikaci s McLarenem v Portugalsku porazil i Ayrtona Sennu, ale v závodě vyjel z trati a naboural. Sezonu zakončil úspěšně třetím místem v Japonsku.
V roce 1994 se Mika Häkkinen stal prvním jezdcem týmu. McLaren používal motory Peugeot, které byly slabé a nespolehlivé, ačkoli Häkkinen získal šest pódiových umístění. Tým začal brzy spolupracovat s Mercedesem a jejich motory Fina dovezly k druhým místům V Monze a Suzuce.
V roce 1995 málem zahynul při tréninku v Austrálii, když mu praskla pneumatika a narazil do zdi. Život mu zachránila tracheotomie provedená přímo na okruhu.
V roce 1997 byl několikrát blízko prvnímu vítězství, ale podařilo se mu to až v posledním závodě sezony v Jerezu. Sezona 1998 již byla velkým soubojem s Häkkinenovým úhlavním soupeřem Michaelem Schumacherem. McLareny byly fantastické a Mika Häkkinen vyhrál hned první dva závody v Austrálii a Brazílii. Michael Schumacher kontroval výhrami v Maďarsku a Itálii, ale Fin přidal ještě první místa v Německu a Japonsku a s rovnými 100 body se stal mistrem světa.
Další rok to bylo opět mezi Häkkinenem a Schumacherem, potažmo celým týmem Ferrari. Mika vyhrál druhý závod sezony v Brazílii, Michael další dva v Imole a Monacu, Fin poté ovládl závody ve Španělsku a v Kanadě. Schumacher měl pak nehodu v Silverstone a zlomil si nohu. Ferrari tedy stanovilo nový plán, a tím bylo protlačit k titulu dvojku týmu, Ira Eddieho Irvina. Záda mu měl po zbytek sezony krýt Mika Salo.
Irvine vyhrál hned další závod v Rakousku a vítězství získal také v Německu, kde sice vedl Salo, ale jistou výhru přenechal Irovi. Mika se držel v souboji o titul, vyhrál v Maďarsku a byl druhý v Belgii. Pak ovšem přišla chyba v Monze a závod nedokončil. Mezitím se Schumacher stihl vrátit a snažil se Irvinovi pomoci k titulu. V závodě v Malajsii Michael získal pole position a vedl, ale několikrát zpomalil, aby ho Irvine mohl předjet. Nakonec byla obě Ferrari diskvalifikována a titul tak získal kontumačně Fin. To mu ale nestačilo a pochyby vyvrátil výhrou v posledním závodě sezony v Japonsku.
V roce 2000 útočil na třetí titul v řadě, ale v cestě stál opět Schumacher. Titul nakonec po velké přetahované získal Němec. Později prohlásil, že tahle bitva pro něj byla nejlepší v kariéře.
V roce 2001 si Mika Häkkinen připsal ještě výhry v Británii a USA a na konci sezony se rozhodl ukončit kariéru.
O tři roky později se mluvilo o jeho návratu do F1, ale zpět za volantem se objevil až o rok později v barvách Mercedesu v DTM a dokázal vyhrát na Spa v Belgii. Zkoušel to i v příští sezoně, ale na žádnou výhru nedosáhl.
O Mikově návratu do McLarenu se jednalo opět v roce 2007, ale volné místo v týmu nakonec získal Lewis Hamilton a Létající Fin ukončil svoji kariéru.
