Francouz, který nosil svou čapku nasazenou typicky dozadu, se narodil 18. prosince 1896 v Rouenu do majetné rodiny, která získala bohatství v obchodu s vlnou. Philippe se závodění začal věnovat o dvacet let později a se svou Bugatti T35B startoval v malých závodech. První velké vítězství získal v roce 1927, kdy zvítězil v Grand Prix de la Marne. O dva roky později tady opět vyhrál a dařilo se mu dál, když přidal prvenství ve Velkých cenách v Reims, Comminges a La Baule. Etancelin byl už v té době považován za jednoho z nejrychlejších závodníků ve Francii. Svou pověst potvrzoval i v roce 1930, kdy triumfoval v domácí VC v Pau, kde porazil i Tima Birkina a jeho Bentley o téměř tři a půl minuty. Mimo to také toho roku triumfoval v Grenoblu a St. Raphael.
V roce 1932 začal Etancelin jezdit s Alfou Romeo 8C Monza. Nechal si ji natřít namodro a opět zvítězil v Grenoblu a Comminges. Alfa však brzy přišla s novou P3 a Philippe se často díval továrním vozům týmu na záda. O rok později si však se svou C8 připsal několik výher: potřetí triumfoval v Reims a vyhrál také v Peronne. Ve Velké ceně Francie v Montlhéry měl k vítězství blízko, ke konci závodu pevně držel vedení, ale spojka jeho Alfy začala zlobit a v posledním z padesáti kol ho předjel Giuseppe Campari se svým Maserati 8C. Francouz udržel alespoň druhé místo před dotírajícím Guyem Mollem.
Etancelin startoval i v menších závodech a v roce 1934 se stal tak trnem v oku Ferrari. V Evropě totiž začaly vládnout německé týmy Mercedes-Benz a Auto Union se svými fantastickými auty a italský tým měl v plánu sbírat snadná vítězství v méně prestižních podnicích. Tam ovšem často narážel na Etancelina, který byl se svým Maserati 8CM silnou konkurencí. Nejen to, byl dokonce schopný tovární P3 porazit, jako se mu to podařilo v Dieppe. V červnu toho roku Philippe spojil síly s Luigim Chinettim a vyhráli 24 hodin Le Mans, o třináct kol před francouzskou dvojicí Sébillau-Delaroche. Etancelin navíc s Alfou 8C zajel nejrychlejší kolo závodu.
V roce 1936 si pořídil nové 4.4 litrové Maserati, ale na Němce to bylo pořád málo. V několika závodech jim byl vyrovnaným soupeřem, ale často nedojel. Zvítězit dokázal jen v Pau, ale nutno dodat, že konkurence nebyla tak velká. Celou následující sezonu vynechal a věnoval se rodinnému obchodu s vlnou. Ve zbývajících dvou letech před vypuknutím války jezdil s Lago-Talbot, ale jeho nejlepším umístěním bylo třetí místo v Pau, za stále vládnoucími Mercedesy Hermanna Langa a Manfreda von Brauchitsche.
Po válce startoval v symbolickém závodě Bois de Boulogne, prvním poválečném závodě ve Francii, ale jeho Alfu se mu do cíle dostat nepodařilo. Následovalo několik nevýrazných sezon, až v roce 1948 Philippe získal nový Lago Talbot 26C. V následujících čtyřech letech za jeho volantem ještě dokázal připravit několik skvělých představení, za všechny mluví vítězná Velká cena Francie v Montlhéry v roce 1949 a skvostný souboj s Albertem Ascarim v Monze. Ten nakonec se svým Ferrari 125 udržel po velkém boji první místo a Etancelin dojel před Princem Birou druhý.
Philippe ukončil kariéru v roce 1953 ve svých 56 letech a od francouzské vlády obdržel za svůj přínos automobilovému závodění vyznamenání Légion d’Honour. Zemřel 13. října 1981 v Neuilly-sur-Seine na předměstí Paříže.
