Řeči o Vettelovi jako o novém Michaelu Schumacherovi se taktéž zdály být již minulostí, neboť se jasně ukazovalo, že si mladý Němec šlape svou vlastní cestičku a vydobývá si své vlastní místo v historii Formule 1. Od prvního závodu v Melbourne si držel startovní postavení a udržel si ho až do pátého závodu na španělské Grand Prix, kdy jej o něj připravil kolega Webber. V posledním závodě v Brazílii pokořil rekord Nigela Mansella z roku 1992, když ukořistil svou 15. startovní pozici. Webber si polepšil až v druhé půlce roku. V posledním kole na okruhu Interlagos dokonce zvítězil, což ho ovšem pouze posunulo z celkového čtvrtého místa na třetí. Vettel se ve zmíněném závodě musel spokojit s druhým místem, ovšem to jej vůbec trápit nemuselo. Svůj druhý titul už měl pojištěný dávno – přesněji řečeno už od 15. kola, japonské Grand Prix v Suzuce. Aby své mistrovské schopnosti ještě podtrhl, dojel si pro vítězství i při druhé návštěvě Koreje a také při vůbec první zastávce F1 v Indii. Právě indické kolo představovalo historický moment sezóny 2011. Týmy byly nadšené ze zbrusu nového okruhu Buddh International Circuit u hlavního města Nové Dillí, méně však už nevšedně vysokým stupněm byrokracie, která přebíjela všechnu akci.
Po 19 kolech dokázal Jenson Button, ve svém druhém roce ve stáji McLaren, že právě on je jedničkou mezi zbylými jezdci. Tentokrát měl nad svým týmovým kolegou Lewisem Hamiltonem navrch. Ukázal tak, jak jeho sympatické způsoby dokážou zvýšit jeho závodní intelekt a dát vyniknout jeho umění v různorodých podmínkách, což znamenitě ukázal na kanadské GP. V průběhu sezóny McLaren též úspěšně nasadil nový model MP4-26, s nímž Button a Hamilton oba třikrát zvítězili. Nakonec to byl ovšem právě Button se svou schopností sbírat cenné body, kdo se na konci sezóny dokázal po žebříčku vyšplhat na druhé místo za Vettela. Hamilton se naopak nejednou srazil s Felipem Massou ze stáje Ferrari a zdál se emočně dost na hraně. Vypadal, že se na svoje úkoly nedokáže plně soustředit a skončil až na celkové páté příčce. Stáj McLaren tak celkově obsadila druhou pozici.
Celkově vzato byl tedy rok 2011 rokem Red Bullu. Vettel podruhé šampión, Red Bull podruhé s pohárem konstruktérů. Naopak pro Ferrari to byla smolná sezóna, ačkoliv si jejich jednička Fernando Alonso nevedl vůbec špatně. Na britské GP zvítězil, čímž oslavil 60. výročí prvního vítězství svého týmu na mistrovství světa v Silverstonu. Kolísavá forma týmu v sezóně 2011 však oslabovala jeho šance na titul. Nakonec skončil Alonso v celkovém pořadí o jeden bod čtvrtý za Webberem, jeho týmový kolega Felipe Massa se ani jednou v sezóně se nepodíval na stupně vítězů.
Čtvrté místo v pořadí týmů obsadil Mercedes, jehož jezdci, Nico Rosberg a Michael Schumacher, nedokázali ani jednou stanout na stupni vítězů. Rosbergovi se Schumachera podařilo bodově porazit. Jeho starší krajan si ovšem naopak připsal nejlepší týmový výsledek sezóny, čtvrté místo v Kanadě. Na páté pozici skončil tým Renaultu, ačkoliv zrovna ten do roku 2011 vkládal značné naděje. Robert Kubica, hvězda týmu, měl stanout v čele jeho útoku na triumf, přišlo však neštěstí: při zimní přestávce si Kubica odskočil zajezdit v rallye a utrpěl vážné zranění ruky. Vitalyho Petrova tedy v týmu doplnil Nick Heidfeld. Petrov hned v úvodním závodě v Austrálii bral třetí místo, v příštím kole v Malajsii se to pro změnu podařilo Heidfeldovi. Začátky tedy vypadaly slibně. Renault však bohužel brzy začal za ostatními týmy ztrácet krok, Heidfelda dokonce na posledních 8 kol nahradil Brunno Senna. I tak se Renaultu nakonec podařilo posbírat méně než polovinu bodů, než čtvrtému Mercedesu.
