A ne že by si nejvyšší vrstva formulového sportu mohla na cokoliv stěžovat. Bernie Ecclestone a Max Mosley strávili roky práce přetvářením Formule 1 na jeden z největších strojů na peníze naší doby. Sám Mosley prohlásil s obdivem o svém kolegovi: „Bernie Ecclestone je muž, který během třiceti let změnil okrajovou sportovní soutěž, která měla pár příznivců po celém světě a prakticky žádný televizní přenos, na celosvětově známou soutěž s mezinárodní sledovaností a s takovým počtem televizních diváků, kterému mohly konkurovat jen mistrovství světa ve fotbale nebo Olympijské hry“. V pozdních devadesátých letech bylo odhadováno, že Grand Prix sledovalo na 350 milionů lidí po celém světě. Nyní je to dvojnásobek. Toto potenciální publikum způsobilo, že nadnárodní společnosti zuřivě kupovaly a kupují centimetry čtvereční na kombinézách předních jezdců a vozů a mohou tak prezentovat svá loga napříč televizí a internetem. Což bylo samo o sobě v pořádku. Jestliže tu byl nějaký zádrhel, tak ten, že jen velmi málo lidí se mohlo spoléhat na Bernieho a Maxe v jejich imperiálním postavení a v byrokratickém vedení Formule 1.
Zejména Bernieho maličká postava, doplněná nikdy nezměněným účesem z období kapely Byrds, panovala v prostředí padoků přes tři desetiletí. Přesto, že byl všem tak důvěrně známý, byl zároveň i podivně tajemný. Co se o něm rozhodně vědělo, bylo to, že kdysi dávno, hned po válce, byl prodejcem aut a amatérským závodníkem (ve voze Cooper 500). Dále se vědělo, že uměl na první pohled ohodnotit celý dvůr ojetých vozů a že byl v sedmdesátých letech dvacátého století majitelem stáje Brabham. To mu později zajistilo účast na něčem, z čeho následně vznikla Asociace Konstruktérů Formule 1. A v roce 1978 nastoupil na pozici generálního ředitele této asociace, se zkratkou FOCA (Formula One Constructors‘ Association).
Tenkrát panovala v motoristickém sportu bezstarostná nedbalost a chaos. Neorganizovanost týmů také nahrávala do kapes pořadatelům, kteří tak Formuli 1 svým způsobem ovládali. Bernieho FOCA tento chaos ukončila a zajistila stálý přísun peněz týmům. Ty nechávali na Berniem, aby otázku financí vyřešil a oni se mohli věnovat něčemu jinému. Organizátoři peníze předali do rukou FOCA a nechali Bernieho, aby je rozdělil mezi členy podle jeho speciálního vzorce. Zatímco mnozí zpochybňovali povahu peněžních transakcí FOCA, jiní byly kupodivu vděční – v neposlední řadě proto, že Ecclestone choval ryzí vášeň pro motoristické závody a dal si za úkol udržet strádající týmy nad vodou, jen aby byly schopni přežít do dalšího závodu. „Nejdříve začnete být úspěšní, pak bohatí a nakonec upřímní.“ To byla jedna z Bernieho nejznámějších průpovídek a myslel ji svým způsobem vážně.
Kromě zajištění příjmů týmům se Bernie také zásadní měrou zasloužil o zvýšení bezpečnosti Formule 1 jako takové. Ať už to bylo kvůli jeho vášni pro sport, nebo protože mrtví jezdci a diváci nepřidávali Formuli 1 na popularitě a měly tak dopad na její (a jeho osobní) komerční úspěch, je to jeden z odkazů, které za sebou Bernie navždy zanechá.
V průběhu času se k němu připojilo jeho „druhé já“ Max Mosley, syn Sira Osvalda Mosleyho. Mosley byl stejně jako Ecclestone bývalým amatérským závodníkem. Vysoký, aristokrat a vystudovaný právník na univerzitě v Oxfordu, byl více méně opakem maličkého Ecclestoneho. Ovšem jakmile se jejich pohledy střetly na setkání Asociace Konstruktérů (Mosley v té době vedl tým March), oběma bylo jasné, že by společně mohli dosáhnout velkého úspěchu. Ecclestone si vzal na starost činnost jako takovou, právník Mosley řešil jemné detaily a vedení zaměstnanců a střídavě děsil a okouzloval ty, které stály organizaci FOCA v cestě.
Čas běžel. Ecclestone a Mosley si upevnili své pozice. Konec konců, týmy Formule 1 chtěly pouze vyrábět auta a závodit v nich. Ty věci jako obtížná a příšerná obchodní činnost placení za věci, řešení vztahů s okolním světem a spravování zájmů motoristického sportu jako takového nikdy nezmizely, ale zároveň byly neskutečně nudné. A tak byla většina týmů potěšena, že můžou toto všechno nechat na té podivínské dvojici.
