Od kdy se ale motorsport stal profesní možností předávanou z jedné generace na druhou? Od té doby, co byly vozy bezpečnější? Od té doby, co zde začaly být přitažlivější peníze? Od té doby, co byly sponzoři ochotnější vás vyslechnout, v případě, že se za vás přimluvil váš otec? A proč by někdo, vzhledem k neúprosnému dohledu, lacinému starání se o nepodstatné detaily a opakujícímu se opovržení, které neustále zatěžovaly většinu řidičů, chtěl být rukojmím osudu jako potomek slavného předchůdce, s jehož slávou a úspěchy se velice nepravděpodobně nebude moct kdy rovnat, natož je překonat?
Michael Schumacher kdysi řekl: „Jestliže se můj syn Mick bude někdy chtít vrhnout do světa motoristických závodů, raději bych ho navedl jiným směrem, pryč od závodních tratí, třeba ke golfu. A to proto, že jsem v případě Jackquese Villeneuvea nebo Damona Hilla anebo dokonce mého bratra Ralfa viděl, jak těžké může být břemeno slavného jména. Nechtěl bych, aby byl neustále srovnáván se mnou a nebyl schopen si vybudovat své vlastní jméno.“ Vypadá to, že to ale Michael nakonec neudělal, protože Mick si nyní začíná budovat své vlastní jméno a vlastní kariéru.
