122. Mladý Villeneuve

Jacques Villeneuve byl tak trochu exotický, a to i na standardy Formule 1. Byl francouzsko-kanadské národnosti, s nekonvenčním stylem oblékání a chování a úplný nováček ve Formuli 1. A byl to také syn Gillese Villeneuvea. „Nebyl mezi námi žádný velký vztah“, přiznal Jacques. „Vzhlížel jsem k němu, protože to byl můj otec. Ale těch několik málo chvil, kdy jsem ho viděl, bylo na prázdninách nebo na horách o Vánocích a při podobných příležitostech. Tak co po mě tedy chtěli? Abych propukl v pláč při vzpomínce na něj pokaždé, co jsem viděl šachovnicovou vlajku?“ Přesto, neuhasitelný šarm Villeneuveova jména a fakt, že Jacques se docela předvedl v severní Americe, včetně vítězství v Indy 500, které mu dopomohlo k zisku titulu šampióna Indy Car 1995, mu bezesporu hrály do karet. Damon Hill byl jiný, nejenom že neustále hledal nekonečné omluvy pro své vlastní nedostatky, ale také bránil pověst svého otce: „Je velká chyba domnívat se, že otec byl tak trochu klaun“, řekl v devadesátém šestém. „Kdokoliv, kdo byl schopný vyhrát pětkrát v Monaku, musel mít jakýsi instinkt.“

Pro o jedenáct let mladšího Villeneuvea přetékajícího sebevědomím byl sport Formule 1 složitou záležitostí. A i on sám si k té složitosti dopomohl. Popsal svůj nový vůz Formule 1 jako velkou, silnou a velice rychlou motokáru. Ihned po příchodu také oznámil, že se chce utkat s lídry Grand Prix a že nechce jen sedět opodál, odpočívat a učit se své řemeslo. K Hillově zděšení vyhrál mladý Villeneuve kvalifikaci hned ve svém prvním závodě v Melbourne v březnu roku 1996. Zajel nejrychlejší kolo, a kdyby nebylo unikajícího oleje, tak by závod vyhrál. Do značné míry začal udávat rytmus a trvalo mu pouhé tři další závody, než vyhrál svou první Grand Prix na novém, nemastném neslaném a účelovém Nürburgringu Grand Prix. Jak se jeho závodní kariéra vyvíjela, začal nosit brýle a provádět divné věci se svými vlasy a začal se čím dál víc podobat Richardu Dreyfussovi, šílenému muži Hollywoodu. Na stupních vítězů v dubnu roku 1996 ale stále vypadal jako malé dítě, které mělo zrovna narozeniny.

Sezóna 96 byla v plném proudu, potomci dvou legendárních závodních rodin jezdili za stejný tým a oba měli šanci na zisk titulu. Vypadalo to skoro jako výtah z novely Jackie Collinsové až na to, že Villeneuve byl outsider cenící zuby a Hill byl zamračený otec tří dětí se srostlým obočím, který usilovně bojoval nejenom s Villeneuvem ale i se Schumacherem.