Prost se na konci roku 1991 propadl tak hluboko, že závodění úplně zabalil a dopřál si roční pracovní dovolenou. Nechal se zaměstnat jako reportér. Ale i tak dokázal naštvat pár lidí. Max Mosley, ředitel FIA, vrčel na Prosta: „On si opravdu myslí, že se může plést úplně do všeho. Během jeho ročního pracovního volna se okázale vyjadřuje o věcech, o kterých nic neví a popisuje veškeré řídící orgány opovržlivým a urážejícím způsobem“. Měl pravdu, ale byl tohle způsob jak se vyjadřovat o trojnásobném mistru světa? McLaren a všechna ta Prostova vítězství se už zdála na míle vzdálená.
Jedinou věcí, která mohla Prosta těšit během těch neplodných let, bylo vítězství pro Ferrari v roce 1990 v Brazílii, na Sennově domácím poli a před jeho domácím publikem. Senna dominoval jak v tréninku, tak při samotném závodě. Při předjíždění ale narazil do vozu na poslední pozici který předjížděl o kolo a zničil tak své šance na výhru. Prost se prohnal kolem a dokončil závod s téměř čtrnácti sekundovým náskokem na Gerharda Bergra, jedoucího v dalším McLarenu. „Neexistuje o moc sladší pocit, než tohle“, jásal Prost. „Porazit Sennu v Sao Paulu znamenalo pro Ferrari fantastický den, ale ještě významnější to bylo pro mě.”
