Za vše byl také náležitě dobře oceněn. Když v roce 1986 přešel z Brabhamu k Williamsu, podepsal s nimi první roční smlouvu na 3,3 milionů dolarů. Peníze byly téměř stejně tak důležité jako vítězství. Když odcházel, prohlásil: „Pravdou je, že přecházím do podobného týmu ale s potenciálem vydělat mnohem více peněz. „Řekl jsem Berniemu (Ecclestonemu, pozdějšímu šéfovi Brabhamu), že jsem pro něj tvrdě pracoval, tak proč bych tedy nemohl dostávat stejné peníze, jako vydělávali Niki, Prost a všichni ostatní.“ Když v roce 1988 podepsal smlouvu s Lotusem, podařilo se mu od R. J. Reynolds, výrobcem cigaret značky Camel, získat roční plat v hodnotě 6,5 miliónu dolarů. Část šla i na nákup 35 metrů dlouhé motorové jachty s heliportem. Peníze byly známkou jeho důležitosti a řidičského úspěchu a stejně tak i klíčem k životnímu stylu poflakování se v přímořských resortech, bavení velké řady krásných žen a zplození sedmi dětí se čtyřmi různými matkami.
Formule 1 určitě nebyla pro Piqueta jen o penězích, to jenom že se o nich bavil o něco více upřímněji než všichni ostatní. Pravdou ale je, že peníze se stále více stávaly rozhodující charakteristikou Formule 1 jako takové. Závody Grand Prix se staly předmětem ohromného celosvětového zájmu a proudily do nich nesmírné sumy peněz.
V době, kdy Nelson Piquet podepsal smlouvu s Williamsem (přesněji s týmem Canon Williams Honda) náklady na tým o dvou vozech byly kolem osmi milionů liber ročně. Z toho Canon platil čtyři miliony liber a Honda přidávala další dva miliony na motory a podporu dvaceti čtyř techniků pracujících pro Hondu na plný úvazek na centrále Williamsu v Didcotu. Dalších více než tisíc techniků pracujících na výzkumu a vývoji měli v Japonsku. Výhodou pro tyto velké společnosti byla neuvěřitelná hodnota televizního vysílání, které k závodění patřilo. Ve Spojených státech byly náklady na televizní přenos v hlavním vysílacím čase stanoveny na jeden milion dolarů za minutu. To znamenalo to, že britská Grand Prix 1986, jejímž vítězem se stal Nigel Mansell v Canon Williams Honda, jednorázově splatila padesát procent investice Canonu.
Nelson Piquet, jeden z nejlepších představitelů motoristického sportu, dával najevo, že si je vědom své hodnoty, stejně jako to dělal Stirling Moss před dvaceti lety. Nebylo to až tak otázkou chamtivosti, bylo to pouze o tom, že peníze nyní tak neuvěřitelně vířily kolem a každý si chtěl jenom přilepšit.
