A tak po dobu dvou sezón krémově žlutý Renault RS01 svištěl po závodních tratích s motorem točícím 10 000 otáček za minutu (o 2 000 více než motory Cosworth), než motor vybuchnul a pilot zaparkoval na kraji tratě v oblaku páry a kouře. Bylo to jako mlýnský kámen uvázaný kolem krku Renaultu. Obětovali tomu tolik, že si nemohli dovolit to vzdát, ale zároveň nebyli schopni dosáhnout toho, aby vše fungovalo. Ostatní týmy nazývaly jejich vůz RS01 „Žlutý hrníček na čaj“ a otevřeně se mu vysmívaly.
V polovině roku 1979 je smích přešel. Nebezpečně výkonný Renault RS10 s Jean Pierrem Jabouillem za volantem vyhrál kvalifikaci francouzské Grand Prix. Po startu rychle zmizel z dohledu a královsky zvítězil s náskokem patnácti sekund před Gillem Villeneuvem ve Ferrari a René Arnouxem v deuhém RS10. Nemohla to být lepší demonstrace francouzské slávy. Bylo to vůbec poprvé, co francouzskou Grand Prix vyhrál francouzský řidič, ve francouzském voze s francouzským motorem na francouzských pneumatikách (Michelin) a s francouzským palivem (ELF).
A bylo to také první vítězství turbomotoru v moderním seriálu Formule 1. V klasických týmech britských „garážistů“ disponujících klasickými britskými podvozky a snadno dostupnými standardními osmiválcovými Cosworthy zavládlo zděšení. Renault RS10 byl druh vozu, který bylo možné vyrobit a provozovat pouze díky vybavení, financím a odbornými znalostmi továrního týmu jednoho z největších světových výrobců automobilů. A stejně zaskočené byly i úspěšné a důvtipné týmy jako McLaren, Ferrari a Lotus.