Je možné, že za touto změnou osobnosti mohl stát jeden člověk? Možné to skutečně je, a tím člověkem nebyl nikdo jiný než Colin Chapman. Tyto dva nemohli být nikdy odděleni, a to ani po smrti. Zkuste najít fotku Jima Clarka v dobách jeho vzkvétající slávy, kde by zároveň nebyl Colin Chapman. Chapman byl vždy poblíž, krčící se vedle vozu, kde seděl Clark, vysvětlujíc nějaký důležitý bod ohledně automobilu. Jindy byli zase zachyceni při konverzaci v prostorách depa. Poměrně často se objevoval obrázek těch dvou, jak se společně radují z vítězství. Chapman občas sedával vzadu na Clarkově vozu, když Clark kroužil po trati. Vždy byl přítomný, vždy byl Clarkovi po ruce a připravený ho podpořit. Byl důležitým člověkem od samého počátku Clarkovi profesionální kariéry. Vše začalo tím, že Border Reivers chtěli Clarkovi pořídit Lotus pro závody Formule 2. Když si ale Jim Clark před sebou představil obrázek Grahama Hilla, jak mu z podobného stroje odpadlo kolo, rozhodl se, stejně jako spousta dalších jezdců, že jakýkoliv Lotus by znamenal příliš velké riziko a že raději zůstane u sportovních vozů, prozatím. O rok později, po řádném zvážení a fundamentální změně názoru byl zapsán do Chapmanova týmu.
Co to tehdy přesně znamenalo pro Chapmana? Stal se snad Clarkovým bratrem ve zbrani, jeho druhou polovičkou a spřízněnou duší? Nebo byl jeho usmívajícím se vykořisťovatelem, pozemským géniem, který si všiml jeho řidičského talentu, využil ho a vyždímal z něj, co se dalo? Možná od každého trochu. Chapman byl o zhruba osm let starší než Clark. Vyrůstal v Londýně těsně po válce, dostal se na univerzitu, kde studoval inženýrství. Ještě jako teenager přispěl svým dílem ekonomice. Byl překupníkem starých automobilů na Warren Street. Pak začal vyrábět své vlastní automobilové speciály značky Lotus v malé garáži v Hornsey. Jedno měli opravdu s Clarkem společné – talent. Trvalo pouhých několik let, než Chapmanovi sportovní vozy Mark Eleven začaly sbírat vítězství na závodních tratích.
Co ale neudělal, bylo přemístění motoru z přední do zadní části vozu. Zatímco Cooper začal v padesátých letech vyrábět vozy s kulatým zadkem a motorem uprostřed, Lotus se držel tradičního stylu. Motor vpředu, a to u modelů 11s a 13s. Jakkoliv byl Chapman výjimečný a brilantní, tento převratný nápad nebyl z jeho hlavy. Chapman se vyjadřoval o Cooperovi jako o zatraceném kováři. Cooper, který velice respektoval Chapmanovy nápady, ne-li také jeho metody, na to patřičně reagoval. Šířil se o Lotusu jako o té „Bláznivé partě z Hornsey“. Zastával názor, že každý Lotus by měl ve své povinné výbavě obsahovat svářecí soupravu zdarma.
Chapmanovi ale netrvalo dlouho, než se přizpůsobil novému stylu. V roce 1960 již měl na kontě své první vítězství v závodech Grand Prix. Zvítězil s vozem Lotus 18, za jehož volantem seděl Moss. Byla to ta legendární jízda v Monaku, kde Lotus porazil své mnohem silnější soupeře. Clark, který už dříve jezdil za Lotus v juniorských závodech formule, se ve stejném roce poprvé posadil za volant Lotusu na Holandské Grand Prix seriálu Formule 1. A tak jednoduše vzniklo pouto mezi ním a Lotusem.
