Stirling Moss jezdil nyní tak dobře, jako ještě nikdy předtím, ale i přesto se mu nepodařilo vyhrát celý světový šampionát. V roce 1958 prohrál o jeden bod s Mikem Hawthornem; v roce 1959 skončil třetí za Jackem Brabhamem a Tonym Brooksem; v šedesátém roce se umístil třetí za Brabhamem a Brucem McLarenem; v roce 1961 byl znovu třetí za Philem Hillem a Wolfgangam ‚Taffy‘ von Tripsem.
V roce 1961 předvedl Moss hned dvě neuvěřitelné jízdy, jednu v květnu v Monaku a jednu v srpnu v Nürburgringu – jízdy, které se zapsaly do historie stejně tak jako Fangio versus Ferrari, Nuvolari versus Mercedes nebo Stewart na ‘Ringu‘ v roce 1968. Čím byly tyto jízdy tak grandiózní? Skutečností bylo hned několik. Moss řídil beznadějně poddimenzovaný Lotus 18 ze soukromé stáje a navíc čelil vroucí agresivitě ne jenom Ferrari, ale také novému rafinovanému Porsche, které dravě nastupovalo na scénu závodů Grand Prix.
V určitém ohledu to byl prostý vzhled Mossova vozu na závodě v Monaku, který přispěl k zařazení tohoto závodu do pětice velkých sportovních okamžiků. Doba nebyla konec konců pro estetiku Lotusu přívětivá. Karoserie budila dojem, že byla vytvarována z krabic od bot, motor Coventry Climax byl tak malý a tak zahalený plechem, jako by byl neviditelný a ochranný rám hlavy vypadal, jako by byl pořízen z dětského kočárku. Tento vůz z roku 1961 byl nenápadné špinavě tmavězelené barvy stáje Roba Walkera s bílým pruhem na přední masce a kuriózními bílými koly ve tvaru medúzy typu ‘wobbly web’, používané Lotusem namísto běžné lehké slitiny. Dokonce i podle dobového standardu připomínal celkový vzhled automobilu podomácku vyrobený dětský závodní vozík ve startovním poli plném vozů jako byly Triumphy TR3s. Zřetelné to bylo především při pohledu na startovní rošt, kde stál Mossův Lotus vedle sexy červeného Ferrari 156s se ‘žraločím čumákem‘, novým právě pro rok 61 a charakteristickým i v dalších letech.
Svůj vítězný víkend začínal Stirling Moss záchranou jiného řidiče – Inese Irelanda, jenž byl jeden z dalších nezodpovědných a impulzivních řidičů s ostrými lokty. V tréninku působivě havaroval, když projížděl tunelem hned za Grand hotelem Hairpin. A byl to obrovský zmatek a nepořádek. Ireland ležel rozvalený na zemi, silně krvácel, zatímco Moss pohotově vyskočil ze svého Lotusu a přispěchal mu na pomoc. Dal Irelandovi cigaretu a v podstatě ho celkově uklidnil. Innes k tomu svými slovy následně dodal ono neostyšné prohlášení. „Ah ano, rok šedesát jedna. To byl ten rok, kdy jsem vyjel z toho zasraného tunelu bez podělaného auta“.
