Organizátoři závodů nejprve vůbec nechtěli pustit vůz na start. Mysleli si, že je to pouhý vtip. Nehledě na půvabné proporce, podivné dispozice a nekonvenční podvozek ze zakroucených trubek, byl Cooper poháněn předělanou čtyřválcovou jednotkou požárního čerpadla vyndané z Coventry Climax, namísto řádného a čistokrevného šestiválcového závodního motoru. Pohonná jednotka Climax byla také téměř o půl litru menší než motory vozů Ferrari a Maserati. Motor byl schopen vyvinout okolo 100 koní a vypadal, že by se tak akorát hodil do sekačky na trávu. Ale pak se stalo to, co by od „sekačky na trávu“ nikdo nečekal. Stirling Moss odjel závod bez jediné zastávky, šetřil tomu malému automobilu pneumatiky a palivo. Oproti tomu Italové s mohutnějšími vozy jednak sjeli gumy svých aut, a pak také museli zajíždět do pit stopů pro doplnění benzínu. Byla to jedna z Mossových jízd, která změnila zaběhnuté paradigma a zapsala se do historie Formule 1.
Deník Times na to konto rozvážně napsal: „Moss nechce mít nic do činění s pesimisty. Podal skvělý výkon v britském voze“. Bylo lákavé vidět obrázek chytrého, profesionálního a velice schopného Mosse za volantem Cooperu, malého, lehkého a inteligentního vozu, ve chvíli, kdy se rodil moderní svět Formule 1. Ale člověk by neměl mít příliš velká očekávání. A ani samotný Moss, pro nějž to byla jen přestupní stanice, neviděl ve vozech s motorem vzadu žádnou revoluci. Vanwall měl prostě pohon vpředu. Pouze o několik let dříve, díky penězům ze Shell Mex-BP, si za kolosální sumu 5,500 liber Moss pořídil Maserati 250F. Na koupi tohoto vozu ho později mrzely dvě věci. Za prvé by si za stejnou cenu o deset let zpět mohl koupit nový stíhací letoun Spitfire a za druhé si myslel, že mu koupený automobil poslouží několik dalších sezón. Ale v závodech Grand Prix, stejně jako ve světě samotném, se věci neustále mění. Ovšem obvykle ne tak rychle, abyste nedokázali držet krok za předpokladu, že máte dobrý vůz s motorem vpředu. Nyní to ale ve vzduchu podezřele zavánělo nějakým převratem. Moss se stal vítězem argentinské Grand Prix a byla to první výhra automobilu s motorem vzadu v historii F1.
Maurice Trintignant vyhrál hned v dalším závodě v Monaku a rovněž ve voze Cooper-Climax. Následující rok vybojovali Stirling Moss a Jack Brabham pro stáj Cooper-Climax první místo v poháru konstruktérů, a tak dokonce i Ferrari už této značce musel začít věnovat pozornost. Svět, ve kterém tvrdí muži jako Fangio, Farina a Gonzales usedali za volant obrovských a surových vozů, vrhali se s nimi do zatáček v plném driftu a svými svalnatými pažemi bojovali silou jak s volantem, tak s řazením (při čemž vypadali, jako by se snažili odblokovat ucpaný odpad), to vše najednou mělo pouze mlhavý obraz. Moss byl zalehnutý v maličkém Cooperu, z poloviny ho ani nebylo vidět a čile se proháněl zatáčkami a vychutnával si jeho stabilitu, díky níž se s vozem nikdy nemusel prát. Jakoby najednou někdo rozsvítil světla a bylo jasno. Z části proto, že se ukázalo, jak budou v budoucnu vypadat a jak budou od této chvíle konstruovány všechny vozy Formule 1 a z části také proto, že to byl právě Cooper, maličký, vynalézavý a mrštně smýšlející soukromník, který se o tento rozkvět zasloužil.
