Okruh Nürburgring, jižně od Kolína nad Rýnem, položený ve vrchovině Eifel, byl vybudován ve dvacátých letech dvacátého století. Tento téměř třiadvaceti kilometrový okruh měl více než sto sedmdesát zatáček. Byl (a je) velmi rozlehlý a různorodý. Startující řidič mohl začínat závod se sluncem zářícím za jasně modré obloze, ale na odlehlé straně okruhu na něj někdy místo příjemného letního dne čekala obloha potažená mraky a liják. Okruh se proslavil pod jménem “Zelené peklo“.
Pouze hrstka závodníků jej dokázala ve skutečnosti pokořit, před tím než byl v osmdesátých letech dvacátého století definitivně vyřazen z kalendáře závodů Formule 1. Zahrnoval děsivě rychlé pasáže, náhlé přechody v řazení z jedničky na šestku, ze kterých se zvedal žaludek a úsek, kterému se říkalo trefně Karussell – kolotoč. Trať byla plná hrbolů, které vyhazovaly, a vozy tak často létaly vzduchem. Okruh měl i četná slepá místa, obrovské množství stromů všude okolo a zříceninu hradu uprostřed. Pravděpodobnost, že nabouráte a zraníte se, byla velká. V takovém případě byste čekali velmi dlouho na pomoc. Zaručeně by potrvalo, než by vás kdokoliv na trati našel. Řidiči měli k okruhu respekt, obávali se ho a většina ho vyloženě nenáviděla.
Do druhé poloviny padesátých let dvacátého století zde přišlo o život jedenáct závodníků. V těchto jedenácti figurovala i smrt Fangiova krajana, Onofre Marimóna. Toto úmrtí z roku 1954 je počítáno jako vůbec první v rámci nového systému Formule 1. Nürburgring byl vzhledem ke své šílené délce a náročnosti dokonce ještě nebezpečnější než trať v Monze. Okruh tak představoval jakési poměření sil mezi mužem a strojem na největší možné úrovni v celé Evropě.